Pharmakon: Noise je o dekonstrukci zvuku

O současné situaci na hlukové scéně, jak zde prorazit jako žena, co znamenají pro Margaret koncerty a jaké má zdroje inspirace, si s Chardiet povídal Pavel Zelinka.

V jednom článku o tobě padla věta „Uhranutí hlukem je dar“. Jak bys ty charakterizovala někoho, kdo si dokáže noisovou hudbu užít?

Asi bych schopnost poslouchat takovou muziku nehodnotila jako dar. Spíše jako souhru mnoha okolností, kdy se fanoušek setkal s tak extrémní hudbou ve správný okamžik. A možná ho hned na začátku nepřepadly ty nejextrémnější podoby noise hudby, ke kterým se propracoval později. Je to jako s jakoukoliv jinou dispozicí. Někdo nejí játra, jiný nesnáší výšky a další nesnese extrémní hlukovou muziku.

Často říkáš, že netvoříš hudbu, ale noise. Jaký je mezi tím rozdíl?

Pharmakon ‎– Contact|foto: Sacred Bones Records

Noise je o dekonstrukci zvuku. Nejsou v něm přesnější pravidla jako v punku nebo metalu. Každý může zvuk ohýbat jinými nástroji, jiným způsobem. Díky tomu je celá scéna tak roztříštěná, variabilní a barevná.

Industriální scéna je i dnes poměrně striktním „pánským klubem“. Neměla jsi obavu na začátku své kariéry se na scéně prezentovat i z toho titulu, že jsi žena?

Máš pravdu, že situace na začátku mé umělecké kariéry byla poměrně komplikovaná. Na scéně se moc žen a dívek nepohybovalo. Dokonce si pamatuju, že o mých plánech leckdo pochyboval právě z toho titulu, že jsem žena. Dnes už ale situace není tak jednostranná jako dřív, alespoň v New Yorku. Jsem za to moc ráda.

Jakým směrem se podle tebe vyvíjí noise v dnešní době?

Zaprvé bych chtěla říct, že nejsem žádným tiskovým mluvčím scény. Tahle scéna fungovala už desetiletí předtím, než jsem se na ní začala pohybovat. Co si pamatuju, tak okolo let 2005/2006 bylo okolo noisu velké haló, tedy v New Yorku, ale i v jiných oblastech Spojených států, co jsem mohla zažít na vlastní kůži. Na scéně se pohybovala spousta projektů, kapel, existovala řada labelů, festivalů. Každý fanoušek si s druhým vyměňoval kazety, které byly vydávány v minimálních nákladech. Ale po nějaké době tahle bublina splaskla, obchody s industriální muzikou se uzavřely, řada vydavatelství zkrachovala a hromada muzikantů začala dělat jiný druh muziky, například techno. Dnes mám pocit, že zájem o noise znovu narůstá, ale jiným způsobem než dříve. Více se integruje mezi ostatní žánry. Je to poznat z koncertů i festivalů, které často nejsou čistě žánrově zaměřené jedním směrem, ale naopak míchají řadu vystupujících kapel i projektů z různých žánrů dohromady. To si myslím, že je budoucnost noisu. Cítím v tom velký potenciál. Z žánru, kde dříve docházelo k základnímu kontaktu skrze poštovní nebo internetové objednávky, se stává generační hnutí. Lidé se mnohem více potkávají na akcích, festivalech a happeninzích. V tom vidím největší rozdíl mezi staršími generacemi fanoušků noisové muziky a těmi současnými.