Pobouření okolo agentky 007 ukazuje, že být černý je v Česku pořád něco nenormálního

 Lashana Lynch
 Lashana Lynch

Palcové titulky před pár dny vyhlásily, že novým agentem 007 bude žena a ještě k tomu černoška. Zatímco v zahraničí se objevila spousta pozitivních reakcí, na českém facebooku se strhla klasická vlna odporu a urážek. Půvabnou herečku Lashanu Lynch někteří označili za babochlapa a celé obsazení je prý zvrácená multikultigender propaganda a důkaz, že svět se už úplně zbláznil. Zazněly i rádoby vtipné spekulace, jestli Xenu příště bude hrát Jiří Bartoška nebo syrský uprchlík.

Celý humbuk by se dal zjednodušit na to, že Češi jsou rasisti, kteří navíc komentují články, aniž by si přečetli jejich obsah. Kdyby to totiž v tomto případě udělali, zjistili by, že James Bond nebude nově ženou, jak si většina diskutujících myslela, ale že Daniel Craig v připravovaném filmu jen předá označení 007 své kolegyni.

Když se ale na věc podíváme podrobněji, zjistíme, že s postojem Čechů k černochům a černoškám je to složitější. Na českých sociálních sítích se kvůli reprezentaci černochů strhává panika často. Zažili už jsme pseudoskandál s modelem tmavé pleti v letáku Lidlu nebo pozdvižení, které způsobila černošská vítězka bezvýznamné soutěže Miss Helsinky. Lidé jsou u nás stále zvyklí žít v homogenní společnosti a postavu černocha pro mnohé stále definuje Mireček z Básníků. S někým s africkými kořeny průměrný Čech nebo Češka nepřijde do styku moc často a zapomínají i na to, že nezanedbatelnou část obyvatel USA i Velké Británie tvoří lidé jiné barvy pleti. To se pak s novou agentkou 007 vyrovnává těžko.

Veřejnost násilí na ženách často nechápe a omlouvá, to je potřeba změnit, říká aktivistka Johanna Nejedlová

Johanna Nejedlová

Před třemi lety spolu s několika dalšími ženami založila spolek Konsent, který se pokusil debatu o sexuálním násilí otevřít novým myšlenkám. Co kdyby se prevence nesoustředila jen na ženy, ale i muže? A tak Johanna Nejedlová odstartovala kampaň s názvem Když to nechce, tak to nechce. Od té doby začala spolu s Konsentem pořádat workshopy a debaty na školách a stala se aktivní členkou výkonného výboru České ženské lobby. 

Narazit v Praze na černocha nebo černošku není tak vzácné, ale jelikož mám otce z Afriky, jsem sama zvyklá setkávat se v menších městech s nejpodivnějšími reakcemi. Ty ve skutečnosti většinou nenesou stopy nesnášenlivosti, jako spíš zaskočení nebo údivu. Předloni jsem na dovolené v Písku zašla na plovárnu. Seděly jsme tam s kamarádkou na terase restaurace, co chvíli někdo nakoukl dveřmi, podíval se na nás a zase zmizel. Asi desátý člověk se neudržel, při pohledu na mne zakřičel dovnitř „No jo, je to pravda! Je tady a je černá jako bota“ a s těmito slovy odešel. Později se vrátil a začal mi nabízet nejrůznější nápoje, což jsem s díky odmítla a odešla se opět koupat. Vzápětí ke mně přiskočila starší paní a začala mi děkovat za to, že jsem přijela. V Písku bych si asi mohla stoupnout na náměstí a vykřikovat „Přijela k vám černoška, pojďte se podívat“ a část lidí by mi možná i něco přihodila do klobouku. Přitom je to jen jeden z mnoha zážitků z českého maloměsta.

Nemyslím si, že by tolik Čechů bylo rasisty v tom smyslu, že lidi jiné barvy kůže nesnáší. Nebýt bílý ale spoustě lidí nepřijde normální. Je to pro ně rarita, exotika, něco podivného a neobvyklého. Těžko se pak divit, že se neumí srovnat s tím, že Ariel nebo agentku 007 nehraje běloška, a v případě pracovníka britské tajné služby MI5 je pro mnohé nepochopitelné asi i to, že agentkami bývají také ženy. Ve vzrušených facebookových debatách pak mnohým uniká, že populární kultura se ani tak nesnaží měnit svět k lepšímu, jako spíš vydělávat peníze. A jak ukázala masivní popularita a zisky filmů jako Wonder Woman nebo Black Panther, sázka na snímky obsazené jen bílými muži už se tolik nevyplácí. Ale věřím, že si i Češi na pestřejší casting nakonec zvyknou. Koneckonců koukat se na hezkou agentku taky není k zahození.

Do jaké míry jsou popuzené reakce na možné obsazení nové bondovky projevem rasismu a nakolik jde jen o omezenou zkušenost života v etnicky homogenním Česku? Poslechněte si komentář Johanny Nejedlové.

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.