Práce asistenta pro lidi s autismem je dobrý start do života, říká ředitelka Národního ústavu pro autismus

Lékaři, s nimiž Hana Kulasová konzultovala stav svého syna, ji od péče o něj odrazovali – takové dítě podle nich bylo nevzdělatelné a měla jej umístit do ústavu. S tím ovšem mladá žena nesouhlasila, a tak se péče o „trochu jiného“ chlapce ujala sama. Bez informací, bez zkušeností a bez podpory.

V současné době mají rodiče autistických dětí mnohem více informací i možností, jak péči zvládnout. Téma obětování se a hledání prostoru pro vlastní život ale zůstává stále nasnadě. Podle ředitelky Národního ústavu pro autismus Magdalény Šubrt Thórové by rodiče neměli zapomínat na svůj život, protože i v tomto případě platí heslo „spokojený rodič – spokojené dítě“.

Čtěte také

Autismus u dívek může vypadat jinak. Proto jsou často špatně diagnostikované

Nejčastěji jsou poruchy autistického spektra diagnostikovány v prvních letech života dítěte na základě screeningu dětských lékařů, na samotnou diagnostiku se ale čeká několik měsíců až rok. Stává se však i to, že přicházejí dospělí lidé, kterým se nějak nedaří ve vztazích s druhými lidmi a mají pocit, že by za tím mohly být právě poruchy autistického spektra. Pokud se jejich dojem potvrdí, přináší jim to často úlevu, že nejsou špatní, jen jiní.

Jednou z možností, jak se o životě s autismem dozvědět víc, je pracovat jako asistent pro lidi s autismem. Pro někoho, kdo je na začátku profesní dráhy, to bývá nejen možnost dělat něco smysluplného, ale také důležitá zkušenost pro další život.

Jak těžké je čekat rok na správnou diagnózu? S čím se potýkají lidé s autismem? A je autismus skutečný, nebo je to jen špatně diagnostikovaná mentální retardace? O životě s autismem, příběhu Hany Kulasové i o službách pro lidi s poruchami autistického spektra mluví v Diagnóze F Magdaléna Šubrt Thórová.