Právo stále není pro ženy neutrální. Musíme hrát na mužském hřišti, říká ústavní soudkyně Šimáčková

19. srpen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kateřina Šimáčková

Muži a ženy by si měli být před zákonem rovni. Jak je to ale s neutralitou zákonů doopravdy, řeší rozsáhlá kniha Mužské právo. „Chtěla jsem ukázat, že muži s námi se ženami jednají rovně, ale my musíme hrát podle jejich pravidel a na jejich hřišti,“ říká jedna z editorek knihy, ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková.

Nápad dát dohromady knihu dostala ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková, když jí jeden novinář položil otázku, jestli byla někdy jako žena právnička diskriminována. „V právu vnímáme diskriminaci tak, že existují neutrální pravidla. Protože jste příslušnice nějaké skupiny, tak je s vámi podle těch takzvaně neutrálních pravidel zacházeno. Problém je ale v těch pravidlech samotných, protože ta byla vytvořena patriarchální společností. Donedávna mohli zákony připravovat pouze muži. Ženy nemohly být voleny, nemohly studovat vysoké školy, a tím pádem nemohly být soudkyněmi.“

Barbara Havelková

Kateřina Šimáčková pak do projektu přizvala další dvě editorky, které se tématu postavení žen v právu dlouhodobě věnují. Pavlu Špondrovou, právničku a socioložku, a Barbaru Havelkovou, docentku na katedře práva Oxfordské univerzity. Dnes ženy mohou volit, být voleny. Ústava jim zaručuje rovnost. Proč ale stále nejsou právní pravidla neutrální?

„Právo není neutrální na několika rovinách,“ říká Pavla Špondrová. „Může být například neutrální tam, kde má zohledňovat biologické odlišnosti.“ Špondrová uvádí příklad cizinek mimo EU, jejichž pojištění nezahrnuje případný porod, a ony tak musí často odjet rodit do své původní země, kde už roky nežijí.

„Nebo naopak může být právní úprava pro muže a ženy odlišná tam, kde by měla být neutrální.“ Třetím typem je podle právničky ale právní úprava, která dosud nebyla napsaná, což se může týkat například zálohovaného výživného.

Pavla Špondrová

Důvodem, proč ženy ze systému práva vypadávají, není ale pouze historické dědictví. Podle editorek totiž ženy často chybí na důležitých místech. „V justici ženy jsou, ale nejsou na těch rozhodovacích pozicích, čím výše jdeme, tím je jich míň,“ říká Špondrová.

To by ráda změnila Kateřina Šimáčková. „Mám pocit, že v naší společnosti je dost talentovaných, vynikajících právniček. Ve věku mezi 30 a 40 ale mizí, a to nejen z rodičovských důvodů. Cílem knihy je představit tyto úžasné ženy. Primárně je ta kniha zacílená zase na ženy. Aby se ženy cítily silnější, začaly se prosazovat a byly si vědomy toho, jak skvělými právničkami jsou,“ dodává Kateřina Šimáčková.

Pusťte si rozhovor a dozvíte se, jak psát zákony, aby právo více zohledňovalo ženy, jak k tomu pomůže přítomnost žen v rozhodovacích pozicích, jak dostat do práva příběhy žen z okraje společnosti nebo jak dát dohromady knížku 43 autorek a autorů.

Spustit audio