Před 15 lety jsme s oslavami a nadějemi řekli ano Evropské unii. Kde se teď bere česká skepse?

28. říjen 2019

Jedním z nejzásadnějších dní pro českou zahraniční, ale i domácí politiku byl 1. květen roku 2004. V ten den vstoupila Česká republika do Evropské unie, instituce, od které si naše země hodně slibovala. Byl jsem u dědečka v práci, když v televizi bouchaly ohňostroje a v místnosti lahve šampaňského. Všichni dědečkovi kolegové a kolegyně v Janáčkově divadle se těšili, alespoň to tak z mého dvanáctiletého pohledu vypadalo. Jak jsme na tom ve vztahu k Evropské unii dnes?

Česká republika podala oficiální žádost o vstup do Evropské unie v lednu 1996. O dva roky později zahájila Praha přístupová jednání, která pokračovala do prosince 2002. Česko v té době přijalo desítky zákonů a v půlce května 2003 rozhodovali lidé v referendu. Pro schválení smlouvy o přistoupení hlasovalo přes 77 % lidí. Do Evropské unie jsme vstoupili spolu s dalšími 9 státy o rok později. Umožnilo to volný pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu, vymahatelnost evropských právních norem a přerozdělování peněz. Česká republika od vstupu přijala 740 miliard korun z unijních fondů, ve využití peněz jsou ale stále rezervy. Patnáct let po vstupu do společenství Češky a Češi podle průzkumu Eurobarometr patří k největším kritikům Evropské unie.

S Vladimírem Špidlou se potkáváme na místě, které mám v Praze skoro nejradši. Obora Hvězda je les obklopený silnicí, který leží sice kousek od centra města, jde se v něm ale ztratit jako na Vysočině. Právě tady Česká republika našla svoje místo ve společenství evropských států, když si sem šel tehdejší premiér za ČSSD zaběhat s Ramirem Cibrianem. „Den nebo dva před referendem jsme si s představitelem Evropské komise v Česku udělali takový propagační běh, vzpomíná Špidla, když vstupujeme mezi stromy. „Bylo to moc pěkný, bylo hezky,“ dodává a rozpovídá se o tom, že běhání měl rád odjakživa.

Podle bývalého premiéra byli Češi a Češky, jak ukázali v referendu, naklonění vstupu do evropského klubu. „Před referendem to byly velké nervy. Výzkumy veřejného mínění kolísaly. Bylo to jedno z největších napětí, které jsem v životě zažil,“ vypráví. V Česku byly už před vstupem do Unie slyšet skeptické hlasy, Špidla nám za slunného dne vypráví, že cítil potřebu s nimi bojovat. „Václav Klaus nechtěl do Evropské unie, také někde řekl, že hlasoval proti a hned druhý den jel na Blaník, aby se z toho výsledku vydýchal,“ mluví sociální demokrat o tehdejším prezidentovi, který se na přelomu tisíciletí stal tváří českého euroskepticismu.

Češi si podle Špidly uvědomovali, že kromě přijímání výhod budou muset do Unie i investovat. „Někdo víc, někdo míň, ale obecně bylo jasné, že když se vstupuje do nějaké organizace, jsou tu klady a zápory. Saldo bylo a je pro většinu lidí nezpochybnitelné, Unie je nástroj, který umožňuje vyřešit věci, které jednotlivé státy ani ve snu nemohou,“ myslí si politik, který byl u finálních jednání o Česku v EU. Kde tedy koření často omílaný český euroskepticismus? „Velmi významný díl na tom má Václav Klaus a lidé kolem něj, protože se usilovně snažili Evropskou unii poškozovat a brát jí kredit. Určitý otřes znamenala finanční krize. Do té doby tu byl základní pocit, že vstoupíme-li do Evropské unie, tak se všechno vyřeší samo, půjde to jenom nahoru. Najednou se ukázalo, že to tak jistý není,“ odpovídá Špidla, když se vracíme z procházky. „Evropa není žádný dokonalý systém, je to lidské dílo, nic božského, takže je nedokonalá. A svět se mění, čas se mění, Evropa se bude muset měnit. Čeká nás obrovské množství práce,“ myslí si bývalý premiér.

Jaké úkoly před námi stojí? A jaká je budoucnost Evropské unie? O tom jsme si povídali nejen s Vladimírem Špidlou, ale i s nejmladší europoslankyní za Piráty Markétou Gregorovou a novinářkou z týdeníku Respekt Kateřinou Šafaříkovou. Poslechněte si celou epizodu Po sametu s procházkou a archivními zvuky a dva extra rozhovory k tomu!

V podcastové sérii Po sametu zkoumáme deset zásadních polistopadových milníků, které formovaly naši současnost. Vracíme se na místa, kde konkrétní události probíhaly, hovoříme s lidmi, kteří byli jejich součástí. Podcastem provází Vítek Svoboda a o dvě dekády zkušenější Lucie Vopálenská, tedy novinářka, která události zažila, a moderátor, který se na ně díval dětskýma očima. Poslouchejte deset příběhů, které ovlivnily dobu, ve které žijeme, na wave.cz/posametu. Přihlaste se k odběru podcastu na wave.cz/podcasty.

autoři: vis , luv
Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.