Představy o tom, která houba je jedlá, se hodně různí, říkají autoři rozpoznávací aplikace Na houby

23. říjen 2023

„Momentu, kdy jsme k aplikaci atlasu přidali funkci rozpoznávání, jsme se dlouho báli. Je to velká odpovědnost,“ říká Vojta Kučera, jeden z autorů aplikace Na houby. V českém prostředí společně s Petrem Kadeřábkem postrádali aplikaci s lokálními druhy hub. A tak za mykologické pomoci svých přátel vytvořili nástroj na jejich snazší identifikaci. 

„V Česku je to součást určité kultury, něco jako chalupaření. Kdo chalupaří, tak často taky houbaří nebo rybaří,“ usazuje do kontextu zdejší náklonnost ke sbírání hub Kučera. Češi podle něj ale nejsou taková rarita, jak se může zdát.

Stejně, jako v dalších evropských zemích, se asi shodneme na jedlosti několika druhů hřibů. Pokročilí sběrači a sběračky si troufnou na barevné holubinky a lahodný dřevokazný kotrč nebo řízky z bedel. Jedlost a nejedlost hub je ale hodně spjatá s národními zvyky, chutěmi a kuchyněmi. „My spoléháme na informace od mykologa Martina Kříže. Zajímavé je, že ta aplikace má jazykové mutace a jedlost je v různých zemích vnímaná různě. Typicky uživatelé z Ukrajiny a Ruska mají úplně jinou představu o tom, jaké druhy jsou jedlé, protože houby třeba mléčně kvasí,“ vysvětluje Vojta Kučera.

Přesvědčilo sucho v lese autorku Terezu Havlínkovou o jedlosti tajemného ryzce? To zjistíte v příspěvku.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.