Nový Máj je starý. Devadesátkové retro „domu zábavy“ nabízí nudu

Příběh OD Máj začíná podle historičky architektury Jany Pavlové u Sdružení inženýrů a architektů Liberec (SIAL). SIAL pracoval koncem 60. let s ryze aktuálními architektonickými myšlenkami. „Byl to zejména doznívající poetický mašinismus, ale i poválečné posunutí funkcionalismu a odhalení technologického zázemí v duchu high-tech,“ uvádí Pavlová.

Jana Pavlová|foto:Jan Jaskmanický, Český rozhlas

V Británii v té době probíhala hospodářská krize, zároveň se společnost rychle měnila v důsledku rozvoje informačních technologií. Noví brutalisté, skupina Team X, manželé Smithsonovi a další promýšleli, jak by měla architektura v těchto kontextech vypadat. Do debat o architektuře vstupovali humanitní vědci, psychologové, ale i umělkyně a umělci. Architektura měla reflektovat masmédia, spiritualitu produktu rychlé spotřeby i technologický pokrok ve stavařině.

obchodní dům Máj|foto: MY stores

V tomto duchu pracoval i SIAL, který se stal líhní mladých talentů té doby. OD Máj byl i v konečné kompromisní verzi ukázkou progresivní a kvalitní architektonické práce, status kulturní památky mu byl přidělen v roce 2006. OD Máj zpracovali John Eisler, Miroslav Masák a Martin Rajniš. „Vznikl dům konzumu, který nabízel širokou škálu zajímavě prezentovaných produktů v transparentních a flexibilních prostorech. Dům sám o sobě je výtvarným dílem, které nepotřebuje žádné doplnění,“ vysvětluje Pavlová, autorka knihy Chrámy peněz.

„Šok, který zažil každý, kdo se byl do domu po rekonstrukci podívat, spočívá v tom, že se jedná o úplně jiný dům. Ikonické stavby jsou pro město důležitým místem paměti. Druhá věc je charakter služeb. Dřív tam byl takový kurátorovaný výběr veškerého zboží, bylo to třeba dostupné i starším lidem. Tohle je vytržení z reality,“ komentuje historička architektury stávající funkci domu zábavy.

Miroslav Masák, Martin Rajniš, John Eisler, Obchodní dům Máj v Praze, 1972-1975|foto:tiskový servis GJF

„Ten dům je plný kýče, se kterým nijak sofistikovaně nepracuje. Nevytváří výtvarné dílo, jako to dělal SIAL. Nejsou tam dobré verše, je to jen sprosté mluvení. Na takovou atrakci se jdeme podívat třeba jednou. Když tudy ale chodí Pražané denně, nemají důvod do něj vkročit. Ten dům je na jednoduchou a rychlou spotřebu. Ve skutečnosti nenabízí zábavu, ale nudu. Ten koncept je starý. Přijde mi, že jdeme zpátky,“ uzavírá Jana Pavlová.

Proč připomíná nový Máj Janě Pavlové americkou suburbii nebo multiplexy na sídlištích? Jak fungoval ateliér a školka SIAL? Můžeme se město nějak bránit podobnému zcizování ikonických staveb? Poslechněte si celou Vlnu.