Lepší nemít zvíře a hlavně nebýt „finančně rizikoví“. Koho bytová krize vyřazuje ze hry?

„Když jsem sháněla bydlení, bylo mi hodně nepříjemné, co po mně realitní makléři všechno chtěli vědět. Cítila jsem se jako před morální komisí. To, že hledám bydlení s přítelem bylo sice plus, makléřka se mě ale začala vyptávat na intimní věci –⁠⁠⁠⁠⁠ jak jsme spolu dlouho, na jak dlouho to vidíme,“ říká pětatřicetiletá Aneta o své zkušenosti se shánění pronájmu. „Jako singl jsem byt sehnat nemohl, s kamarádkou jsme nakonec museli předstírat, že jsme pár,“ přidává zase jednatřicetiletý Marek.

Krize bydlení v Česku probíhá už dlouho, v posledních letech se problém zintenzivnil, nejistotu i předsudky pociťuje i střední třída a o tématu se tak i více mluví. Co vás při shánění bydlení může omezit? Podle výzkumu agentury pro Media pro Ministerstvo pro místní rozvoj drobní pronajímatelé neradi vidí domácí mazlíčky (za nevýhodu to považuje 60 % pronajímatelů), příslušníky národnostních menšin (55 %) nebo muslimy (56 %).

Bytová nouze pak postihuje především lidi, kteří jsou vnímání jako finančně rizikoví, tedy samoživitelky nebo lidé v exekucích, v Česku se v takové situaci nachází okolo 150 000 lidí. Vyřešit jejich situaci by mohl pomoct zákon o podpoře v bydlení. Jeho návrh vznikl už loni na podzim, teď čeká na svou cestu do Poslanecké sněmovny.

Jak se liší krize bydlení ve velkých městech a mimo ně? Poslechněte si celou epizodu Vlny.