Přes čáru: Lety byly koncentrák a lidé se tam dostávali i za banální přestupky

14. únor 2018
Romský holokaust: první romský transport do Osvětimi odjel z Brna v roce 1943

Politici krajně pravicové SPD vzbudili nedávno svými skandálními, nepravdivými výroky o romském koncentračním táboře v Letech u Písku vzrušené diskuse a přineslo jim to i dvě trestní oznámení za popírání genocidy. V pořadu Přes čáru jsme se proto historii i současnost tábora pokusili vyjasnit.

O definici tábora se u nás vedou spory. Možná proto ho Miloslav Rozner nazval „neexistujícím pseudokoncentrákem“. Ano, takzvaný „cikánský“ tábor v Letech neměl v názvu slovo koncentrační. Podle básnířky a romistky Renaty Berkyové jde ale jen o slovíčkaření. „Co se týče podstaty toho tábora, tak začal fungovat v roce 1942 a byl zřízen proto, aby tam byli koncentrováni Romové, později transportovaní do Osvětimi a dalších táborů.“

Historička Aletta Beck vysvětluje, že takzvaných „cikánských“ táborů bylo více a šlo o určitou kategorii mezi koncentračními tábory. „Bylo tam místo pro tři sta lidí, ale bylo jich tam nakonec nacpáno více než tisíc, takže nebyl prostor, nebylo dost jídla, nebylo čím topit, bylo jim zima a oblečení jim bylo při příchodu do tábora zkonfiskováno.“

Svědectví přeživších navíc vypovídá o velmi krutém zacházení s vězni. I zachované dokumenty nasvědčují, že v Letech vězně týrali. „Jsou dochované dvě žádosti od velitele Janovského, který žádal o výměnu obušků z důvodu opotřebení. V době rozšíření tyfové epidemie také žádali o dodání dvaceti šesti pistolí a pěti pušek s více než pěti sty náboji. Jsou svědectví o tom, že v táboře byl kůl s kladkou, na kterou vězně přivazovali,“ říká Renata Berkyová. 

Romové v Letech nebyli proto, že odmítali pracovat

Ti, kteří se problematiku tábora v Letech pokoušejí zlehčovat, se často zaštiťují tvrzením, že to místo bylo původně pracovním táborem, kam byli umisťováni lidé bez pracovního poměru nebo ti, kteří měli problémy se zákonem. To ovšem platilo pouze do roku 1942, pak už do tábora osoby odváděli jen na základě jejich příslušnosti k romskému etniku. Protektorátní správa tehdy po takzvaném soupisu Romů je rozdělila do dvou kategorií, a to zhruba na dvě poloviny. Tu první, z jejich pohledu méně problematickou, ponechala v jejich domovech. Tu druhou poslala do táborů v Letech a Hodoníně. Paradoxní je, že na vyvraždění do Osvětimi potom poslala jako první skupinu, kterou původně nechala doma.

Romský koncentrační tábor Lety u Písku

V počátcích tábora byli do Let umísťováni všichni muži, na které byla uvalována preventivní vazba, protože měli opakovaně problémy se zákonem nebo neměli práci. I tehdy se tam už vyskytovali Romové. Po roce 1942 se ale v Letech ocitaly celé romské rodiny s dětmi. Argument o tom, že tam končili pouze lidé, kteří se vyhýbali práci, (a který před časem použil i zakladatel hnutí ANO Andrej Babiš) působí v případě malých dětí směšně, bez významu není ani to, že Romové byli skupinou obyvatel, na kterou tvrdě dopadla hospodářská krize a mnozí z nich hledali práci jen obtížně.

Historička a romistka Helena Sadílková připomíná i to, jak se k Romům vztahoval tehdejší stát, v roce 1927 vznikl československý zákon o „potulných cikánech“. „Na jeho základě lidé označení za potulní cikány museli nosit speciální legitimaci. Zákon jim zakazoval nejrůznější věci, třeba tábořit ve větší skupině. Nikdo ale nedefinoval, co je větší skupina. Nebo nesměli být ozbrojeni, ale zbraň nebyla definována. Některé obce si mohly vymínit zákaz vstupu těchto osob. A tak dále. Takto byla připravena půda pro různé možnosti kriminalizace těchto lidí, přestože přestupky, kterých se dopouštěli, byly často v podstatě banální,“ vysvětluje Helena Sadílková.

Americký badatel Paul Polansky: Češi se bojí přijmout tábor smrti Lety jako další Lidice

Romský koncentrační tábor Lety u Písku

V roce 1994 zaměstnával českou ambasádu ve Washingtonu a později i ministerstvo zahraničí článek o americkém badateli Paulu Polanském, který v archivech náhodou narazil na zmínku o koncentračním táboře pro Romy v Letech u Písku z druhé světové války. Byl zřízen ještě československou vládou a sloužily tam české stráže.

Nucené práce v Letech vězni nevykonávali jen pro rodinu Schwarzenbergů

Dalším tvrzením, které se často opakuje na konspiračních webech, je fáma, že tábor buď nechala zřídit, anebo dokonce financovala rodina Schwarzenbergů. Ani to není pravda. Dokumenty o táboře v Letech, které zůstaly v archivech, se zabývá historička Aletta Beck. „Schwarzenbergové to neřešili úplně sami, byl tam také ‚zwangsverwaltung‘, tedy nucená správa. A zdaleka také nebyli jediní, pro které vězni z tábora v Letech pracovali.“

Po skončení války Romové na místě tábora postavili kříž, který měl připomínat oběti. Vláda minulý rok odsouhlasila odsun vepřína, který stojí na velké části bývalého koncentračního tábora. Kritici zbudování pietního místa a likvidace vepřína si stěžují na vysokou částku, za kterou vláda vepřín vykoupila. „Je těžké posuzovat hodnotu lidských životů na peníze. Je to daň za to, že se s tím česká společnost přes dvacet let nedokázala vyrovnat. Kdyby reagovala včas, mohla ta cena být třetinová,“ tvrdí Renata Berkyová.

Zakáže Česko také termín „české koncentrační tábory“ stejně, jako nyní v Polsku zakazují novým zákonem mluvit o „polských koncentračních táborech“? Odpovídají za holokaust Romů historicky také Češi a proč je tábor v Letech neustále připomínán některými politiky? Poslechněte si záznam celého pořadu.

  • Společnost
  • Rozhovor