Přes čáru: Vlastní sexualitě rozumíme až kolem třiceti. Co jsou sexuální neobvyklosti?
O lidské sexualitě je stále obtížné otevřeně mluvit i v odborných kruzích. Kdy se vytváří sklon k neobvyklým sexuálním preferencím? Rodíme se s nimi, nebo vznikají časem? Jak se sexualita zkoumá? Jak ji ovlivňuje naše výchova a naše osobnostní založení? Na otázky odpovídala v první části dvoudílného rozhovoru Renáta Androvičová, sexuoložka a neurovědkyně z Národního ústavu duševního zdraví.
„Homosexualita je statisticky vzato neobvyklostí. Už dávno ale byla dekriminalizována, protože jiná orientace jako taková nepředstavuje společenské nebezpečí. Nebezpečné jsou zlváštnosti které jsou na orientaci nezávislé nebo jenom částečně závislé (vyskytujé vyskytují se jak u hetero tak u homo) jako třeba sadismus projevovaný bez souhlasu partnera, voyerismus, exhibicionismus, toucherství či frotérství. Homosexualita ve svoji běžné podobě jako orientace není patologií, protože nevytváří pro člověka problém, krom toho, že se musí konfrontovat s většinovou společností,“ říká Renáta Androvičová. Laboratoř evoluční sexuologie a psychopatologie, kde Androvičová působí, zkoumá běžnou sexualitu i sexuální zvláštnosti, které mohou lidem i jejich partnerům či obětem zasahovat do života.
Jak se měří podvědomí
„V pozdní pubertě lidé často svojí sexualitě nerozumí, ucelené je to až kolem třicítky. Proto jsou výzkumy sexuality velmi obtížné, ptáte se na něco, u čeho předpokládáte, že to člověk o sobě ví. On to ale často neví,“ vysvětluje Renáta Androvičová. „Obtížné je to i proto, že sexualita se promítá člověku z velké části v nevědomí. Odpovědi poznamenává i množství společenských vlivů. Míváme obavy z reakcí okolí, často ale také i pocit, že ve své vlastní sexualitě ještě nemáme úplně jasno. Člověk jí porozumí v momentě, kdy začne aktivní sexuální život, ale hlavně tehdy, když začne navazovat partnerské vztahy.“
Frotérismus – úmyslné vyhledávání dotyků a tření se o anonymní osoby za účelem sexuálního vzrušení například ve frontách, dopravních prostředcích a na koncertech.
Voyeurismus – vyhledávání vzrušení při sledování nic netušících osob při jejich intimních chvílích, například při masturbaci, souložení a převlékání.
Exhibicionismus – úmyslné odhalování penisu před neznámými ženami.
Tušérství – vyhledávání doteků neznámých žen na jejich intimních místech (prsou, hýždích) při zjevně neerotické situaci (na ulici, v parku, na koncertech či v MHD) za doprovodu obscénních slovních výrazů.
Rychlejší to podle Androvičové bývá u liberálněji založených lidí. „Jsou lidé, kteří přistupují ke svojí sexualitě otevřeněji než jiní. Tam je velký předpoklad, že u nich brzy budou preference jasné. U lidí, kteří drží dlouho svoji sexualitu pod pokličkou kvůli tlaku okolí nebo jejich osobnostním vlastnostem, je to pomalejší.“
Začátek nové éry
„Vědci si v 60. letech uvědomili, že nejspolehlivějším místem měření sexuálního vzrušení je penis, a tak vznikl penilní pletysmograf, který používáme dodnes,“ popisuje počátky českých sexuologických výzkumů Androvičová. „Vložíte do něho penis a pouštíte stimuly nebo necháte člověka imaginovat a měříte změny prokrvení penisu. Tento přístroj se rozšířil do celého světa, protože dokáže podat zprávu o sexualitě i lidem, kteří se o ní bojí mluvit nebo tápou.“
„Dnes je populární debata o sexuálních identitách, tzv. non-binary debata, která v různých zemích ústí v to, že se zakládají non-binary školky pro děti, které se neztotožňují s mužským ani ženským pohlavím anebo se cítí jako muž i žena současně, popřípadě někdy tak a jindy jinak. Pomalu končí období klasického rozdělení pohlaví na mužské a ženské a začíná doba, ve které už kategoricky neříkáme, že jsou jen ženy a muži. Společnost tyto extrémní debaty potřebuje v době svého zrání, aby se pak mohla přetvořit.“
Poslechněte si celý pořad!
Druhou část rozhovoru si budete moct poslechnout v příštím díle magazínu Přes čáru. Řeč bude o tom, jak by měla vypadat sexedukace a v čem je dobrá.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.