Od surfařské deprese k nadšení z krás Namibie. Pražskej serfovej klub zažil exotická překvapení

Trojice Véna Píša, Matyáš Menšík, Jakub Michna z Pražskýho serfovýho klubu viděla online video z úžasného surfování v Namibii na místě zvaném Skeleton Bay. Vítězství v jedné nadační soutěži jim umožnilo vyrazit si to vyzkoušet na vlastní kůži. Narychlo se sbalili, zajistili si na poslední chvíli půjčení auta i natáčecí techniku a vyrazili. Když ale dorazili na místo, zjistili, že to v Namibii zdaleka nebude tak jednoduché. Velká část namibijského pobřeží je kvůli těžbě nebo ochraně přírody nedostupná a vlny, kde by mohli jezdit ve vysněném „barelu“, při kterém vlna přepadává přes ně, rozhodně nejsou samozřejmost. „Z několika tisícovek kilometrů pobřeží jsme mohli využívat jen pár set kilometrů, a to ještě ne moc. To se nedalo moc plánovat,“ říkají. „Byla to naše první subsaharská Afrika,“ dodává Jakub Michna.

Surfaři v Namibii. Na vlnách, na suchu, na písku 

Čtveřice – spolu s třemi hosty Casablanky ještě Dan Peřina – tak musela spolknout hořké sousto a adaptovat se na nové podmínky. „Srazilo nás to na kolena. Museli jsme se s tím srovnat. Měli jsme surfařské deprese, ale Namibie toho nabízí tolik, že jsme to zvládli,“ říká Véna Píša. „Pro mě je surf všechno, jsem na něm závislý. Hrozně mě překvapuje, že jsme se nepohádali. Díky klukům jsem dokázal vnímat věci, které jsem dodnes ani nevnímal.“ Zvládli to a v expedičním džípu – ve kterém jezdili po písečných dunách i spali – společně strávili necelý měsíc a projeli Namibii, aby poznali i její nesurfové krásy. Obdivovali pouštní planiny Sossusvlei se známými mrtvými stromy, místo jen pro sebe si uprostřed hlavní sezony našli i v národním parku Etosha, navštívili známou důlní vesničku Kolmanskop, která pomalu mizí zavátá pouštním pískem. S rezervou hledí na návštěvu místního kmene Himba, kde se bohužel cítili poněkud jako v lidské zoo.