První rodinná cesta v dodávce byl výbušný balíček. Bouchal pravidelně,“ líčí Michal Vostrčil

„Dává nám smysl jezdit na jaře anebo na podzim. Ideálně oboje. Vyhneme se turistické sezoně a navštívíme místa, kde je jinak hlava na hlavě, a největším vedrům, často narazíme i na lepší mimosezonní ceny,“ uvažuje Michal Vostrčil nahlas v cestovatelském podcastu Casablanca o tom, jak s malým dítětem a ženou fungují. Vyrážejí typicky do Chorvatska, což si pro jeho konzumní pověst dříve neuměl představit, do Španělska nebo Itálie.

Chybami se člověk rodinnému cestování učí

Rodinnému cestování se člověk podle Michala musí učit. „Naše první cesta byla ta nejnáročnější a nejhorší ze všech. Sami sebe jsme dostali pod tlak. Když pak ještě dceři začaly růst zuby, byl to výbušný balíček, který bouchal s velkou pravidelností,“ říká s nadhledem a úsměvem po několika letech. Ocenil prý pak jakýkoliv den, kdy se nekonal pláč a zoufalství.

8 fotografií

„Vyškolilo nás to, mysleli jsme, že to otočíme a pojedeme domů. První cesta nás naučila nedělat blbosti, nespěchat, víc plánovat a vnímat svoje potřeby. Čerpáme z toho doteď.“

Co to je? Cestování a poznávání je jako dětské divení

„Snažíme se cestovat nenápadně a tak, aby náš dopad byl minimální,“ komentuje také hodnoty, kterými se řídí.

„Cesta si většinou sedne až po pár týdnech, kdy si zvykneš na nepohodlí, rituály a pravidla. A pak se objeví působivé místo, často je to nějaký zlom, například po suché krajině třeba ráno v lese s říčkou. Pamatuju si pak všechno intenzivně, i barvy a zvuky, co tam dcera dělala nebo co nového se naučila.“ A sama dětská zvědavost je pro cestování (i dospělých) taky velkým přínosem.

V cestovatelském podcastu Radia Wave Michal Vostrčil komentuje i ztrátu bezpečí a pocit ohrožení při podivné situaci s místními na rodinných cestách dodávkou. Nebo i to, jak čelí námitkám, že „malým dětem by bylo lépe doma“ a cestovat s nimi je zbytečné.