Stopem, pěšky i v dodávce. Michal Vostrčil byl 400 dní na cestách

„Cesty nám toho přináší hrozně moc. Ani pořádně sami nevíme, co všechno z nich ještě zhodnocujeme,“ říká Michal Vostrčil o svých zážitcích. Zmiňuje konkrétní praktické dovednosti ze života na cestách, ale i změny lidských kvalit. „Jsem díky cestování otevřenější člověk a větší optimista. Jde o určité otevření se svobodě a dozvídání se různých věcí o sobě,“ tvrdí.

V mocné přírodě jen hostem

Svoji cestu začal Michal s přítelkyní v Torontu, pak se pár posunul do Calgary a k prozkoumávání kanadských Rockies s brzkým nástupem zimy si pořídil – trochu se štěstím a naslepo – částečně zařízený minivan, ve kterém přespávali a chodili na jednodenní treky. Své zážitky popisuje tak, že se v mocné kanadské přírod cítil jako návštěvník, zmiňuje například losí stáda přecházející přes silnici. Dvojice se poté přesunula do Vancouveru, kde si nad rámec svého tamějšího zaměstnání Michal začal s autem vydělávat jako stěhovák, což mu přineslo řadu zážitků.

8 fotografií

Rodinné setkání na ostrovech

Na ostrůvku u Vancouver Island navštívila dvojice rodinu Michalova strýce, který v roce 1968 emigroval z Československa. Vypráví o tom jako o intenzivním setkání po více než 25 letech. Šlo o část cesty, kde lidská setkání byla mnohem důležitější než příroda. Při intenzivně tráveném společném čase prý na celé cestě nedošlo k žádné větší partnerské krizi, i když jak Michal s úsměvem říká, sám klade spoustu otázek, ke kterým ho nové prostředí inspiruje.

Celá cesta pak skončila v Mexiku a na Kubě. „Čekali jsme v Kanadě na jaro a ono pořád nepřicházelo. Navíc máme rádi mexickou kuchyni. Tak jsme si udělali ještě čas na autostop po Mexiku. Ale bylo nám po příletu z Kanady, kde jsme ještě nosili rukavice, hrozné vedro.“ Spojené státy přeskočili, protože mají v pasech z dřívějška íránská víza, což je v USA komplikací. Domů odlétali z Kuby, ze které má však Michal smíšené pocity.

Ze 400denní cesty Michala Vostrčila a jeho přítelkyně|foto: Michal Vostrčil