Proč nám partneři chybí, když jsou pryč, a štvou nás, když jsou blízko? Chceme jistoty i napětí

„V sobě máme různé součásti. Sedím s vámi ve studiu a část mě, psycholožka, odbornice, má motivaci vysvětlit téma a mluvit srozumitelně. Současně je se mnou mé sedmileté vnitřní dítě, které se trochu bojí a je nervózní z mikrofonu.“ Každý máme různé motivace, přání. Někdy mohou být protichůdné, můžeme něco chtít a zároveň nechtít. No, a v páru do toho vstupuje druhý člověk, který má také svá přání, motivace, obavy.

Čtěte také

Nemůžete si najít partnera a slýcháte, že jste vybíraví? Co nejčastěji komplikuje lidem vztahy?

„Lidé se na sebe nalaďují. Dokonce z výzkumů vyplývá, že i na fyziologické úrovni. Znáte to z porad, když přijde někdo hodně nervózní, dokáže to přenést na všechny kolem sebe.“ Finský terapeut Jaakko Seikkula ve výzkumu zjistil, že lidé slaďují svůj dech, tepovou frekvenci, ale i kožní vodivost. Když se setkáme, tak se tedy i těla na sebe potřebují napojit. Proto mohou být začátky setkání, zejména nového páru, trochu nervózní a roztěkané. Každý je na jiné frekvenci z předchozích lidí a situací, se kterými byl v kontaktu. Pomoct může druhého opravdu plně poslouchat, věnovat mu plnou pozornost.

Nela Wurmová|foto: Tereza Kunderová

„Blízkost s sebou nese zranitelnost. Někteří to umí ustát, jiní ne. Problémy s blízkostí bychom dohledali už ve vztahu s rodiči.“ V ideálním případě reagují rodiče dobře na potřeby dítěte. Třeba máma si všimne, že dítěti upadne hračka, vrátí mu ji na hraní a ještě na dítě konejšivě promluví. Když rodiče pozorní nebyli a dítě bylo opakovaně zraňované, nebyly naplněny jeho potřeby, tak si blízké vztahy spojí s něčím nebezpečným. V dospělosti pak touží po blízkosti, ale trochu se bojí zranění. A jsou lidé, kteří to pak s partnerskými vztahy vzdají úplně. Podle Nely Wurmové to ale lze opravit – v terapii a dobrými vztahy.