Proč se muži bojí žen, které je přitahují? Vidí v nich, co sami nemají. Platí to však i pro ženy

Proč je právě žena častou příčinou, že na sobě muži začnou pracovat a chtějí se změnit a o něco usilovat? Mají to ženy stejně? A jak se mění pohled na druhé pohlaví?
„Když se přehazují výhybky života muže, často je příčinou žena,“ říká v Balancu Lukáš Karas, lektor, který se zabývá jungiánskou psychologií. V každé společnosti jsou určité vlastnosti a chování považovány za typicky mužské a jiné za typicky ženské. Pod vlivem prostředí, které nás formuje, se snažíme stát obrazem správného muže nebo ženy. Tím ale některé věci odsuneme do pozadí, protože se k nám kulturně nehodí. A ty nás budou o to více lákat.
„Anima nás přitahuje, má něco, po čem toužíme.“ Je mnoho pojetí toho, jak můžeme vykládat náš vnitřní svět. Marie-Louise von Franz, švýcarská psycholožka a spolupracovnice Carla Gustava Junga, přišla s myšlenkou, že anima je rádiový signál, na který se naladíme a ten pak zprostředkovává obsahy nevědomí. Existuje samozřejmě mnoho jiných pojetí, tento vychází mimo jiné z mytologie. Opakem animy je animus, mužský protějšek ženské vědomé psýchy, a k jeho integraci směřují ženy.
„Pokud se navenek prezentuji mužsky, tak mé ženské kvality zůstávají v nevědomí.“ Muži by podle některých představ neměli být příliš citliví a ženy zase třeba racionální. V každém je ale touha po sjednocení vnitřní mužské a ženské stránky. A tak budeme ve světě, nejčastěji ve vztazích, hledat to, co nám samotným chybí. Duše je prý celistvá a chce, abychom přijali a integrovali vše, co v nás je. I když se nám to nelíbí.
„Hrdina často nevidí, že cestou ke své milované se proměňuje a roste.“ Mužská ženská část se nazývá anim. Může být velmi různorodá, pokud je muž sám velmi stereotypně maskulinní, přitahuje ho stereotypní ženskost. Pokud je naopak emocionální a citlivý, hledá vyvážení třeba v podobě stability a systematičnosti. Když potká ženu, která ho zaujme a má tyto stránky, bojí se, ale zároveň ho to k ní táhne. Bojí se, protože nemá kontrolu. Tím vznikají možné problémy v partnerství, pokud po protějšku chceme, aby naplnil naši představu. Na druhého se pak zlobíme, že není takový, jakého jsme si představovali.
„Otázka je, koho milujeme. Partnera, nebo svou představu o něm?“ Anima nemusí být projikována jen do ženy. Může to být firma, pro kterou pracujeme nebo jsme vytvořili, závodění v autech i pobyt v klášteře.
Poslechněte si celý Balanc o animě, animovi a o tom, jak se projevují ve vztazích.
Související
-
Páry, které se nehádají, nemusí být šťastnější. Konflikty se můžeme učit a využít pro zlepšení
„Nezáleží, kolik máte ve vztahu konfliktů, ale jestli je dovedete využít jako příležitost,“ vyvrací v Balancu mýtus spokojeného páru, který se nehádá, Jan Burian.
-
Co nám brání užít si sex? Nedůvěra, vztah k tělu, špatná komunikace i myšlenky na vlastní matku
Naše sexualita vzniká prý už v děloze matky. Sex nás může velmi sblížit, zrelaxovat a prohloubit vztahy. Musíme ale hledat dobrý vztah k sobě, k vlastnímu tělu.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka