Producentka a proděkanka FAMU Kamila Zlatušková: Úspěch je otázka otevřenosti a nadšení zkoušet nové věci
„Nevím, jestli je u nás perspektiva opravdu taková, že ženy, které se vracejí z mateřské a jsou třeba i částečně unavené – protože se občas nevyspí, že přivítají rozhodnutí o svém sesazení. Já jsem to tak nikdy nebrala,“ líčí svůj postoj ke kloubení mateřství a kariéry kreativní producentka Kamila Zlatušková, které letos v únoru nebyla za pozornosti médií prodloužena smlouva v České televizi. V rozhovoru byla řeč nejen o tom, ale především o její budoucí funkci proděkanky FAMU nebo o současném nadechnutí českého filmu.
Třída 8. A, Ptáčata, Kauza Cervanová, Zlatá mládež, to jsou jen některé z projektů producentky, režisérky, scenáristky a dramaturgyně Kamily Zlatuškové. Ve funkci kreativní producentky České televize končí a na podzim nastupuje do pozice proděkanky pro zahraniční vztahy FAMU, kam si ji vybral budoucí děkan Zdeněk Holý, jehož záměrem je přivést do vedení školy víc žen. „Ve vedení budeme tři ženy, tři proděkanky, je důležité, abychom to zvládly a prokázaly, že ty kvality opravdu máme. Se Zdeňkem Holým jsme se příliš neznali, byla jsem velmi překvapená, jak otevřeně se ke všemu staví,“ popisuje komunikaci s Holým Zlatušková.
„Teprve se do problematiky své budoucí funkce vnořuji. Je jisté, že FAMU nemá zahraniční oddělení, je tam tedy potřeba v rámci manažerských kroků ustavit orgán, který bude funkční. Chci si na základě toho udělat rešerše i na jiných univerzitách nejen uměleckého směru. Myslím si, že současný děkan Jech udělal obrovský kus práce, je v zahraničí známá tvář. Nový děkan Holý má mimořádně podnětnou perspektivu, kam FAMU v oblasti zahraničních vztahů směrovat.“
Kamila Zlatušková má výrazné pracovní, ale i studijní zahraniční zkušenosti. V USA studovala obory Film Studies a Broadcasting. „Pokud stáž neprochlastáte, může to být zásadní zkušenost. Pro mě to tak bylo. Nejraději vzpomínám na filmového teoretika Wheelera Dixona, který spolupracoval třeba s Andym Warholem. Hustil do nás zásadní věc: ‚Nemůžete sedět v koutě a čekat, že za vámi ostatní přijdou. Co si myslíte, že dělám já? Mám profesuru, je mi sedmdesát, ale každý den píšu jeden dopis mecenášovi, instituci, … Vím, že za měsíc mi odpoví třeba jeden, aby z toho byl třeba grant atd.‘“
Podle Zlatuškové se proaktivní přístup daří už mnohým studentům FAMU, a to zejména v oblasti koprodukcí, což je trend, který by chtěla razit i v pozici proděkanky. „Potenciál spojenectví a koprodukcí jsem se snažila razit i v televizi. Dnes se mladí tvůrci už nebojí mluvit, prezentovat, ale především se nebojí samotné spolupráce. Samozřejmě, čím víc koprodukčních partnerů máte, můžete se dostat do větších problémů. České rozpočty jsou v porovnání s evropskými srandovní, nedostáváme se na úroveň, co by se dalo nazvat tržními cenami v Evropě. Ta laťka by ale měla být někde jinde. Rodinný film je skvělým příkladem toho, jak by to mohlo fungovat,“ dodává Zlatušková. Právě Rodinný film je jedním ze snímků, které mají podíl na tom, že se v současnosti mluví o jakémsi novém nadechnutí české kinematografie. „Jde o dobrý čuch na témata nejen ze strany tvůrců, myslím si, že v hlavách lidí, kteří se filmem zabývají, ta témata jsou. Ale málokdo si často troufl do takových filmů mnohdy s artovým přesahem vstoupit,“ zmiňuje odvahu i v tomto kontextu Zlatušková.
„Nejsem si jistá, jestli je to generační věc. Když se podíváme na Skandinávii, ke které já vzhlížím nejvíc – pochopitelně hlavně kvůli televizím např., tak pořád tam je padesátiletý náskok. Já tak dlouho rozhodně čekat nehodlám. Je to předávání, možná určitá pohodlnost,“ přemýšlí Kamila Zlatušková, proč se podle ní v českém prostředí objevuje tak málo žen na vedoucích pozicích nejen v audiovizuální oblasti. Zeptala jsem se tedy, jak jsou podle Kamily v Česku vnímány ženy, které si vedou velmi dobře pracovně a současně jsou matkami: „Ta situace je tu ztížená, veřejné mínění se obrátí proti vám. Dočetla jsem se o sobě, že jsem typ, který by raději děti mít neměl, když se chci věnovat kariéře. Jsou to pro mě bolestivá zjištění. Myslela jsem si, že toto přemýšlení je u nás jinde. Jsou to věci, se kterými se nepochybně potýká spousta pracujících matek, akorát je o tom těžké mluvit otevřeně, protože málokdo chce přiznat, že to úplně není ono.“
Na čem Kamila Zlatušková momentálně pracuje a co ji kromě proděkanských povinností čeká? „Posluchači Českého rozhlasu by to mohli ocenit, posluchači Radia Wave především. Pro Déčko děláme pořad o mediálním vzdělávání. Je to věc, která nás baví, jsme asi v půlce. Cílovka jsou samozřejmě děti, ale troufám si tvrdit, že dospělí se v tom najdou taky. V květnu pojede pilotní díl seriálu, který jsme dělali s Robertem Sedláčkem. Jinak v létě se chystám dotáčet část Ptáčat, jedu do Londýna za chlapečkem Patrikem. Teď řeším koprodukci s Islandem a tematiku adopce českých romských dětí na Islandu. Jde o mimořádné téma, které je ale mimořádně citlivé. Na podzim rozjedu i svoji produkci.“
Závěrem se dotýkám Kanceláře Blaník, velmi úspěšného seriálu Streamu, který chtěla původně Zlatušková pro Českou televizi. Nabízí se tedy, jestli v budoucnu neplánuje „zběhnout“ i k internetu. „Částečně jste uhodila hřebíček na hlavičku. Ukazuje se, že webové seriály jsou životaschopné. Už přestáváme řešit pevnou hranici toho, co je komerční, a tedy výdělečné, a co veřejnoprávní, tudíž je třeba hledět na rentabilitu. Teď to samozřejmě hodně zjednodušuji, ale tak to dřív bylo vnímáno. Je tu víc možností nejen pro diváky, ale i pro tvůrce zkoušet si dělat věci v jiných podmínkách, s jiným publikem, ale s okamžitou zpětnou vazbou. V tom je Kancelář Blaník skvěle vymyšlený formát. A ještě poslední věc. Teď se chystám do Norska na natáčení slow tv. Norská veřejnoprávní televize udělala velkou koprodukci s Netflixem – Lilyhammer – neuvěřitelný seriál, který oběhl celý svět. Takže to není otázka počtu obyvatel ani výše koncesionářských poplatků, ale spíš otázka otevřenosti a nadšení zkoušet nové věci.“
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
