Progresivní zdanění v Česku: Kdo je tady vlastně bohatý?

V praxi to znamená, že do hrubého měsíčního příjmu 30 tisíc korun by podle návrhu ČSSD měla být daň 12 %, u výdělků nad 50 tisíc korun měsíčně pak 32 %. Sazby daní pro firmy by podle výše zisku měly být 14, 19 nebo 24 %. Klesnout by daně měly podle ČSSD více než 90 % zaměstnanců.

Diskuse se nakonec stočila především k současné výši mezd a také k rozdílům mezi Prahou a zbytkem země. Zatímco v hlavním městě dosahuje hranice hrubé mzdy 48 955 korun pětina pracujících, v celé České republice je to pouze 10 %.

„Člověk, který chodí každý den do práce a pracuje, aby se uživil, přece není bohatý,“ říká komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk. „Bohatý je ten, kdo de facto pracovat nemusí, protože žije například z kapitálových výnosů. Myslím, že komunikovat progresivní zdanění jako solidaritu bohatých s chudými je velmi nešťastné a není řešením vedoucím ke společenské kohezi.“

Petr Honzejk|foto: Khalil Baalbaki

„Kde bude jaké pásmo je věcí debaty, zásadní ale je, že je potřeba progrese. Není to stejné, pokud někdo bere sto tisíc a platí patnáct tisíc na daních a když někdo, kdo bere deset tisíc, platí tisíc pět set korun," kontruje ekonomický analytik Aleš Chmelař, vedoucí Oddělení strategií a trendů EU na Úřadu vlády ČR. „Jinak se dá žít z osmi a půl tisíci a jinak s osmdesáti pěti.” Podle obou mužů je však největším tématem zdanění horního 1 %, které podle Chmelaře tvoří lidé, o jejichž daních nemáme žádná data, často daní v zahraničí, v daňových rájích.

„Český daňový systém je špatně definovaný, je v podstatě nespravedlivý, protože lidé s příjmem 700 tisíc daní v procentech stejně jako lidé s třináctitisícovou mzdou,“ uvádí Aleš Chmelař. „Je třeba zvyšovat minimální mzdu a je třeba vytvářet tlaky i na politické úrovni. Náš mzdový systém je perverzní,“ dodává Petr Honzejk.