Prolomit vlny: Andělé s (Láďou) křížkem po funuse

10. leden 2013
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02804050.jpeg

Musím říct, že mě docela překvapilo, když mi do mailboxu přistál mail zvoucí moji osobu do Akademie populární hudby, jež rozhoduje o vítězích každoroční hudební ceny Anděl. Nějak jsem měl pocit, že kapitola já vs. tyhle zprofanované hudební ceny se už definitivně uzavřela a ani jedna strana příliš nestojí o to ji znovu otevírat. Budiž.

Mail začal ve velkém stylu: „Rozhodli jsme se Akademii populární hudby definitivně změnit!“ Není to v souvislosti s Andělem nějaké zvláštní déja vu?, ptám se sám sebe, když čtu zbytek mailu, který třeba obsahuje ujištění, že „Ceny ANDĚL vyberou pouze lidé, kteří s českou hudbou přicházejí po celý rok do kontaktu, sledují ji, mají přehled.“ Tak to zní celkem rozumně, ne? Že by důkladná reforma, která má Akdemii populární hudby vrátit její zašlý lesk?

V příloze pak nacházím obšírný seznam asi stovky oslovených jmen – dramaturgů, novinářů i byznysmanů se stručným zdůvodněním jejich pozvání. Hudebních novinářů tam bylo mimochodem nejvíc, což musí nám pisálkům lichotit. No a pak jsem zjistil, že za celým konceptem reformy stojí výbor APH, v němž figuruje kromě takových kádrů, jako jsou Jan Kábrt z Blesku nebo hudební ředitel rádia Impuls Jan Hanousek, i Lešek Wronka, tedy ředitel pořádající agentury, který se posledních pět let podílel na devalvaci téhle hudební ceny.

Byl jsem členem Akademie někdy od roku 2004, ale poté, co pořádání cen převzala agentura Lewron, jsem stejně jako velká většina mých kolegů novinářů prchl. Akademie přestala existovat jako poradní orgán a jen přihlížela, jak si Wronka z televizních přenosů udělal reklamu na vlastní koně a jeden ročník dokonce za běhu začal přepisovat pravidla nominací podle ochoty interpretů zahrát na předávacím ceremoniálu. Choval se trochu jako zbojník volného trhu, který si může dovolit všechno, protože licence na Anděl je jeho a on na ni sežene peníze. Proč něčemu takovému přihlížet, nebo se toho dokonce aktivně účastnit?

02804049.jpeg

Kdysi prestižní ocenění tak začali rozdávat redaktoři teenagerských časopisů, nominace začaly splývat se Zlatým slavíkem a spravedlivé rozhořčení hudebních novinářů nebo lidí činných v alternativních kruzích zrodilo hned dvě nové hudební ceny. Že teď chce Wronka společně se symboly domácí kulturní neo-normalizace ve výboru Ceny Anděl reformovat? Je to trochu jako kdyby se čínský a ruský prezident sešli a společně si řekli, že by měli ke svému obrazu přepsat Všeobecnou deklaraci lidských práv a pozvali si k tomu disidenty, aby jim to schválili.

Když byl minulý týden na vlnách ČRo Radia Wave hostem diskuze o hudebních cenách publicista Jaroslav Špulák, který je mimochodem také v novém výboru APH, říkal něco o tom, že hudební ceny po celém světě jsou bombastická televizní estráda a že to by se Andělům vyčítat nemělo. Jistě, Grammy i Brit Awards jsou blyštivé večírky celebrit, ale nepamatuji, že by se na jejich pódiu někdy odehrál takový veletrh trapnosti, jako bylo vystoupení Ládi Křížka, Lewron Orchestra či Jakuba Mohameda Aliho, kteří „zdobili“ přenosy Andělů v posledních letech. A nominace Grammy ani Brits nikdy nepůsobí jako zcela odtržené od skutečného dění na hudební scéně, tak že by se jejich žánrové ceny musely udělovat mimo televizní kamery na večírku v klubu, který, aby ušetřil, pozvaným muzikantům nezatopí ani neotevře šatnu.

Svoji vinu na stavu věcí má i Česká televize. Proč i letos znovu pustí Anděla na obrazovku a ne třeba agilní cenu Apollo? I v podobných křečích se zmítající Český Lev bude muset ustát konkurenci Cen české filmové kritiky, ale paralelní hudební ceny nic. Mají strach, že televizní konzumenti ČT1, které si za ty léta vychovali k lásce k průměru, budou přepínat u existenciálních balad Květů nebo Zrní? A neměly by být koláče sledovanosti tou poslední věcí, která má veřejnoprávní televizi zajímat? Třeba bychom všichni s úlevou zjistili, že Ceny Anděl vlastně nikomu nechybí: Lucie Bílá, Tomáš Klus nebo Mandrage se poplácají po zádech na Českém Slavíkovi a skutečné muzikanty ocení kritikové. Na Slovensku se podobně slehla zem po cenách Aurel a nezaznamenal jsem, že by po nich někdo tesknil.

02576175.jpeg

Televize takhle jen podporuje podivnou kvazimafii, která má pocit, že ovládá český hudební průmysl, ačkoliv ve skutečnosti už nic takového neexistuje. Mimochodem, zmíněný zvací mail považuje za nutné zdůraznit, že „Akademici mají možnost nominovat i umělce, kteří nevydávají desky u velkých firem.“ Ehm, k spočítání českých desek vydaných u velkých firem v roce 2012 by stačily prsty na jedné ruce.

Uznávám, že není spravedlivé hodnotit reformu Cen Anděl, sotva začala. Kdyby se Akademie sešla v navrhované podobě, patrně by výsledky byly o poznání sympatičtější než v posledních letech. Obávám se ale, že sebereflexe přišla trochu pozdě. Anděl má už tak pošramocenou pověst, samotná značka ceny tak upadla, že si nedovedu představit, co by ji ještě mohlo zachránit.
Česká hudba, které se poslední dobou třeba podle nominací na Vinylu a Apollo daří velmi slušně, je nepotřebuje.

autor: Karel Veselý
Spustit audio