Prolomit vlny: Česká média dělají z uprchlíků nájezdníky s iPhony

Česká média dubnovou zprávu o záchraně mladé Eritrejky až na výjimky ignorovala. Antonis Deligiorgis je bezpochyby hrdina, v českém prostředí ale jeho čin nikdo rozebírat nebude. O uprchlících se většinou informuje „vyváženě“, nebo jako nedávno v Týdnu. Rozhovor s Řekem z Kosu, který za větší zátěž pro ostrov považuje nájezdy britských turistů než lodě s uprchlíky a texty o „běženci kazícím prázdninovou atmosféru“ na ostrově má za škodlivou mediální kauzu, magazín opatřil vykonstruovaným titulkem „Typický běženec? Vylodí se z bárky z iPhonem v ruce“. Řek v rozhovoru nepopisuje typického běžence, ale politické utečence ze Sýrie, kteří podle něho mají „pádný důvod hledat azyl, když v jejich zemi zuří válka“. Co ale psát do novin v zemi, kde pro ministra vnitra je „potápění lodí u břehů Libye jednou z možností“. V rozhovoru pro Novinky.cz, který se mimo jiné týká potenciálního zavedení kvót pro uprchlíky, argumentuje Milan Chovanec například Saúdskou Arábií. „Velmi těžko bychom vysvětlovali vlastním obyvatelům, že v době, kdy Saúdská Arábie staví kolem svých hranic plot, sem chceme bez debaty ve společnosti přijímat uprchlíky.“

Mantinely českého prostoru pro debatu o uprchlících jsou tak posunuty kamsi, kde se v první řadě mluví o ochraně nás samotných, popřípadě o zbytečném pocitu viny, kterým Evropa trpí kvůli kolonialismu. „K omezení přistěhovalectví je především třeba zavrhnout všechny sebemrskačské výmysly o vině Evropanů za kolonialismus a o potřebě ji odčinit,“ píše v textu Mýty o imigrantech v příloze Lidových novin Česká pozice ekonom Pavel Kohout. Ujišťování se, že za „jejich“ problémy přece nemůžeme, a hledání důkazů, proč si běženci pohodlí naší země nezaslouží, jsou hlavním tématem.

Evropa se ale nesmí vzdávat svých základních hodnot a úvahy o tom, že se mají uprchlíci v moři nechat, ať se klidně utopí, je třeba zcela zásadně odmítnout|foto: ČTK/AP

Pozoruhodné je, jak si Kohout v textu o potřebě Evropy omezit sociální stát, který podle něho ničí ekonomiku a přitahuje migranty, představuje ideální komunikaci s potenciálními nově příchozími obyvateli. Sepsal pro ně dokonce jakási pravidla svého ideálního světa: „Vítejte v Evropě, jež vám nabízí šanci změnit svůj život, budete-li spolupracovat. Ne, nedostanete žádné dávky ani ubytování zdarma. Postarejte se o sebe stejně jako imigranti do USA v 19. století. Můžete se ucházet o práci ve speciálních ekonomických zónách, kde neplatí evropské zákony o minimální mzdě. (…) Zájemci o provozování džihádu, čelem vzad, jste na špatné adrese.“

V závěru textu autor vyslovuje domněnku, že za všechno může politická korektnost, nové evropské pseudonáboženství. „Kánon této víry hlásá, že všechny kultury jsou si rovny a že Evropa se svou tisíciletou historií kultury a vědy se nemá vyvyšovat nad země, které buď nikdy neměly žádnou kulturu, nebo si ji zničily,“ píše Kohout. Verdikt je tedy jasný: dějiny evropské kultury pamatovat, kolonialismus zapomenout.

Migrace (ilustrační foto)|foto: CC0 Public domain

Textů, které se zabývají nutností Evropy bránit se „nájezdníkům s iPhony“, je v českých nejčtenějších médiích slušný výběr. Pro některé novináře a intelektuály zřejmě není blouznivá ani představa stavění zdí na hranicích. Hledáme-li hrdinu dneška, Antonise Deligiorgise české mediální prostředí do debaty nenominuje. Zachraňováním uprchlíků se u nás nezavděčíte.