Prolomit vlny: Čínská sonda na odvrácené straně Měsíce koncentráky pro Ujgury nezakryje

Zkraje ledna přistála na odvrácené straně Měsíce čínská sonda Čchang-e 4. Pokud bychom lidstvu vedli společný kosmický účet, byla by to za poslední týdny další úspěšná čárka. Se zatajeným dechem jsem fandil přistání sondy InSight na Marsu a představa vzdáleností, které překonala sonda New Horizons při rande s planetkou Ultima Thule, mi nahání skoro posvátnou bázeň.

V případě čínského úspěchu ale cítím naopak trpkost, kterou neosladila ani následná poetická zpráva o semínku bavlny rašícím na palubě Čchang-e – a tedy vlastně na měsíčním povrchu. Dostat na Měsíc tunovou mašinu a nechat v ní něco růst je i padesát let po prvním kroku Neila Armstronga enormní inženýrský výkon. Jak se z něj ale radovat, když za ním stojí země, se kterou jsou spojeny i docela jiné titulky o více než milionu tamních obyvatel držených v převýchovných koncentračních táborech. Ať už si na internetu čtu o čínské měsíční sondě a útulných šanghajských miničítárnách, nebo na ulici potkávám tramvaje inzerující levné letenky do Sečuánu, přijde mi, jako bych tím kolaboroval s čínskou propagandou a podílel se na jakési gaučové normalizaci zla.

Sinolog Filip Jirouš: Čína proměnila muslimskou provincii v digitální totalitu

• Upravit
• Smazat

Nikoho asi nepřekvapí, že čínská komunistická strana nemá v oblibě náboženství. Zprávy, které se ale začaly objevovat v poslední době o dění v provincii Sin-ťiang, přesahují běžné představy o represích autoritářského státu. Ujgurští muslimové, kteří zde žijí, čelí totální kontrole skrze nejmodernější technologie a statisíce jich mizí v převýchovných táborech.

Milion lidí je už vlastně astronomické číslo. A astronomie má ráda příměry, tak si zkusme představit, že je kompletní obyvatelstvo Prahy násilně posláno do koncentračního tábora, jen protože mluví pražsky. Pro řadu moravských spoluobčanů je to možná představa lákavá, ale realita čínských koncentráků bohužel nemizí, ani když se jí vysmějeme, ani když vystřelíme raketu do vesmíru.

Jistě by se při pohledu na práci NASA nebo Evropské kosmické agentury dalo namítnout, že „v Americe zase mlátí černochy“ a Evropa má svých lidskoprávních škraloupů také na rozdávání, ale světové demokracie na rozdíl od diktatur svoje temné kouty reflektují a tematizují. Ostatně když se v nedávném filmu První člověk chystá Neil Armstrong ke svému historickému startu, zaznívá skrze píseň Whitey on the Moon od Gil Scott-Herona důležitý dobový kontext. Měsíční mise sondy Čchang-e sice jitří mou představivost, ale stejně si nedovedu představit čínský film, ve kterém by byla rámována záběry Ujgurů držených proti jejich vůli v táborech na převýchovu.

Stejně jako svého času sovětský kosmický program přináší i ten čínský důležitý posun pro lidstvo jako takové. A stejně jako před sovětským státním terorem je důležité nezavírat oči ani před tím čínským – respektive se nenechat šálit kosmickými úspěchy země, ve které vás náboženské vyznání nebo prostě jen kulturní identita můžou přivést do koncentráku.