Prolomit vlny: Další sluníčko z neziskovky – o stereotypech dotované práce
Neziskový sektor tvoří bandy sluníčkářů, kteří se za daně tvrdě pracujících prostřednictvím dotací flákají nebo dělají nesmyslné a neefektivní věci, jen aby splnili projektová kritéria. Neziskový sektor vlastně nic nevytváří, žádné statky nebo hodnoty. Tak by se dala zjednodušit a shrnout kritika, se kterou se nevládní organizace a jejich zaměstnanci setkávají.
Motivace pro vymezení se proti celému neziskovému světu je široká. Možná za ní stojí neschopnost si představit, že v době, která tolik lpí na individualitě a bohatství, by někdo mohl cíleně, systematicky a dobrovolně dělat práci ve prospěch někoho jiného. Mýtem je pohodová náplň práce a možnost se jí lehce vyhýbat. V nezisku také pracují lidé, kteří se nezastaví, nemají čas na osobní život a prací žijí nonstop. Jsou to vlastně standardní workoholici 21. století. Posílají e-maily uprostřed noci i v neděli ráno, po přistání letadla, nebo když „leží“ s chřipkou. Kdyby takové nasazení předváděli v korporátní sféře, možná by za to dostali aspoň pořádný plat.
Samozřejmě, jsou lidé a i celé organizace, kteří prostředky či pracovní čas zneužívají. Nebo za ně dělají věci, které jsou zbytečné, a skutečně jen formálně plní kritéria, která jim nastavil donor. Systémy evaluace a projektové ptydepe k tomu svádějí. V byrokratické záplavě papírování a psaní reportů a tabulek není těžké ztratit hodiny času i nadšení. Ale to není spravedlivý obraz celého nezisku. Stejně jako ne všechny velké firmy šidí stát na daních, odírají své zaměstnance na kost nebo podplácejí ve veřejných tendrech.
Kontrast étosu soukromé sféry a nezisku je pozoruhodný. „Co si na sebe nevydělá, to nemá smysl,“ je často vyřčená poučka těch, kteří uspěli na „volném trhu“, nebo si to aspoň v hloubi duše přejí, ale nemají dost odvahy. Co naplat, že neziskový sektor často napravuje právě externality businessu nebo hasí požáry tam, kde se nechce nebo neumí postarat stát (bezdomovectví, sociální exkluze, diskriminace, migrace).
Pokud se chcete flákat a okrádat svého zaměstnavatele, jde to v neziskovém i soukromém sektoru, státní správě i veřejných institucích. Je to spíše otázka osobní motivace, charakteru a prostředí, ve kterém pracujete. Možná je to ve světě, kde vás netlačí náročné požadavky přelétavých zákazníků, snazší. Nepovažuji se za prototyp tvrdého pracanta, který se za pár korun obětuje pro svou altruistickou agendu. Ale vidím jich kolem sebe tolik, že mi přijde důležité se jich proti obrovské vlně nezájmu a předpojatosti zastat.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
