Prolomit vlny: Do cizí kůže se musíme vcítit, ne si svoji barvit načerno

„Není tohle ta nejnevkusnější televizní show na světě? Řecký zpěvák se ‚ztmavil‘, aby napodobil Stevieho Wondera!“ říká titulek britského deníku Daily Mail z roku 2011. Komentoval řeckou franšízu pořadu Your Face Sounds Familiar. Televize Nova ho před dvěma týdny uvedla pod názvem Tvoje tvář má známý hlas a ve druhém díle byly známé české obličeje načerno namalované hned třikrát. Herečka Hana Holišová tancovala v karamelovém nástřiku podle Beyoncé, Petr Rychlý nakonec se svým hyperrealistickým Louisem Armstrongem („Ty zuby!“) vyhrál a Anna Fialová si kromě toho, „jak těžké je být mužem“, vyzkoušela i čokoládovou pleť, když zazpívala hit Uptown Funk jako Bruno Mars. Všem třem nadšeně tleskalo publikum, porota se dojala k slzám, a dokonce i fanoušci na sociálních sítích trousili slova chvály. Co by na to ale řekla sama Beyoncé, která svůj poslední singl Formations věnovala právům Afroameričanů? Nepoděkovala by. To, u čeho se tady královsky bavíme v televizním prime-timu, je totiž jinde považováno za projev rasismu.

V anglosaském světě se tomu říká blackface. Když si běloch natře obličej a tělo načerno, aby „zahrál“ černocha, je to za oceánem v mnoha kontextech bráno jako xenofobní nebo minimální ignorantské. Tradice blackface sahá hluboko do americké historie a úzce souvisí s otroctvím a dlouholetou nesvobodou Afroameričanů. Okolo roku 1830 byly mainstreamovou zábavou večery, které napodobovaly hudbu a tanec pracujících na jižanských plantážích. Veselí „otroci“ si od draní bavlny jakoby odskočili na pódium zazpívat chytlavé rytmické melodie nebo předvádět scénky postavené na údajné černošské pověrčivosti nebo lenosti. Večery se jmenovaly „minstrel shows“ a Afroameričany v nich paradoxně nehráli sami Afroameričané, protože ti na veřejných místech až do minulého století vystupovat nesměli.

Za tyto živé karikatury se převlékali bílí kočovní umělci, kteří se natřeli černou barvou, parodicky si zvýraznili rty a nasazovali paruky. Později se „minstrel shows“ staly velmi populárními i v televizi. Černošské komunitě logicky vadí bělošská interpretace její identity, postavená na podřízeném vztahu. Mnozí bílí Američané před vynálezem televize často ani žádného člověka tmavé pleti neviděli a znali je jen podle vyobrazení v „minstrel shows“ nebo z obrázkových karikatur, kde se pořád opakovalo pár postav dokola. Tyto stereotypy upevňovaly představu, že Afroameričanům otroctví prospívá, že by se o sebe stejně neuměli postarat, protože jsou nevzdělatelná směšná zvířátka, a tak se za trest můžou i lynčovat a věšet na stromy. Pohlednice s fotkami černochů oběšených na topolech, jak zpívá Billie Holiday ve Strange Fruit, se ostatně na začátku 20. století v amerických městech prodávaly jako suvenýry. „Minstrel shows“ se v populární kultuře držely v oblibě až do příchodu afroamerického hnutí za občanská práva, na které nyní odkazuje Beyoncé.

Češi nejsou zdaleka jediní, kdo nevhodnost blackface nevnímají. I ve Spojených státech se pořád najde dost bělochů, kteří si jako „masku“ na Halloween vyberou Kanyeho Westa. Herečka Julianne Hough se loni nakonec omluvila, když se převlékla za postavu Crazy Eyes ze seriálu Orange is the New Black. Kritice se nedávno nevyhnula ani Zoe Saldana, kterou pro roli Niny Simone ztmavili a nasadili jí umělý nos. „Proč nevybrali herečku, která je přirozeně tmavší pleti, vždyť je jich dost?“ znělo Twitterem.

Bert Williams aka blackface|foto: Public domain

A jaká je situace v Evropě? Třeba v Nizozemí je nejoblíbenějším svátkem Mikuláš. Stejně jako v České republice i v zemi sýrů a tulipánů se dospělí převlékají a chodí rozdávat koledu dětem. Pobočníkem Mikuláše tam ovšem není čert, ale Zwarte Piet neboli Černý Petr. Funkci má přitom stejnou: hrát Mikulášovi „zlého poldu“.

K tradici patří samozřejmě černá barva, červené rty, kudrnatá paruka, renesanční kostým a dětmi milovaný srandovní mouřenín je na světě. Nizozemí bývalo kolonizátorskou velmocí, Černý Petr je přímý odkaz na otroctví, ale ani tak podle průzkumu až 90 procent Nizozemců nepřipouští, že by tahle postava mohla někoho urazit. Změna se ale blíží. V roce 2010 vznikla dvě nizozemská hnutí proti tradici blackface, OSN zemi vyzvala, aby se zvykem něco udělala, CNN o něm natočila dokument a na dětském kanálu Nickelodeon už hrají Černého Petra lidé různých etnik i přes to, že v roce 2014 nizozemský soud rozhodl, že nejde o rasismus.

Češi sice nikdy žádné otroky nevlastnili a černochů tu žije pár, ale i tak bychom nad zobrazováním lidí jiné než bílé barvy pleti mohli víc přemýšlet. Co se asi honí hlavou některým turistům, když si na dovolené v Praze zapnou televizi právě ve chvíli, kdy z Petra Louise Rychlého zurčí naléhavé „UOT A UANDRFL VRLD AJ SÍ“? Sám bavič v sobotním pořadu svoje vystoupení, na které se připravoval s pomocí fonetického přepisu písně What a wonderful world, komentoval slovy „Děti, učte se anglicky, ať nedopadnete jako já!“ Nelze než souhlasit. A pokud se ptáte, tak ano, Louis Armstrong byl potomkem otroků z Louisiany.