Prolomit vlny: Má se boží dárek zkazit?

Podle odhadů OSN dosáhne světová populace v roce 2075 přibližného počtu devíti a půl miliard lidí. Koncem tohoto století tedy bude třeba nasytit o nějaké tři miliardy krků víc než v současnosti. V tomto kontextu působí čerstvé výsledky analýzy britské společnosti Institution of Mechanical Engineers jako rána na solar té části světa, která žije v hmotném blahobytu. Vědci totiž zjistili, že 30 až 50 % ze zhruba 4 miliard tun každoročně zemědělsky vyprodukovaných potravin putuje rovnou na skládku.

Toto nepředstavitelné plýtvání (nemluvíme jen o samotných potravinách, ale i o půdě, vodě a energii) má podle výzkumu několik hlavních příčin. V rozvojových zemích jsou na vině především nedostatečně efektivní postupy při pěstování, sklízení, transportu a skladování plodin. V ekonomicky rozvinutých zemích pak hrají roli hlavně návyky zhýčkaných konzumentů a obchodní praktiky velkých prodejců, kteří se jim snaží nadbíhat. Každý rok skončí v odpadu 1,6 milionu tun potravin jen proto, že třeba ovoce a zelenina nesplňuje nároky kupujících na vzhled či velikost (až třicet procent britské zeleniny se kvůli tomu například vůbec nesklidí). Pak jsou tu obchodní strategie, které nutí zákazníky kupovat větší než nutné množství jídla, jež pak vyhazují, a striktní data doporučené spotřeby.

Podívejme se na další tristní čísla vyplývající z analýzy. Až 550 miliard krychlových metrů vody se ročně vypotřebuje na pěstování potravin, které se nikdy nedostanou ke konzumentovi. Získání jednoho kilogramu masa přijde na dvaceti až padesátinásobek množství vody nutného na vypěstování kila zeleniny. Spotřeba vody užité čistě při výrobě potravin by mohla v roce 2050 dosáhnout 10 až 13 bilionů krychlových metrů. To je zhruba třikrát víc, než dnes spotřebují lidé na celém světě. Britští vědci také říkají, že důsledným omezením současných ztrát a plýtvání je možné získat o 60 až 100 % víc potravin, zatímco půda, voda a energie by se dala využít jinak.

Shnilá jablka |foto: Stock Exchange

K tomu prakticky není co dodat. Komplexní strategie, které by tuto neudržitelnou situaci pomohly vyřešit, vyžadují zodpovědnou globální kooperaci na všech úrovních, což je přinejlepším běh na hodně dlouhou trať a přinejhorším nereálné. Co se dá změnit hned, jsou naše vlastní návyky. Přemýšlejme o tom, co, kde a proč nakupujeme, nejen o cenovce. Přemýšlejme o tom, co a proč vyhazujeme a zda je to nutné.

A já slavnostně slibuju, že ten, koho uvidím, jak cpe do popelnice boží dárek, dostane ode mě osobně řádně přes prsty!