Prolomit vlny: Maďarské tango s ďáblem
Skutečnost, že v Maďarsku v posledních letech roste antisemitismus a nenávist k Romům geometrickou řadou, je už všeobecně známým faktem. Události posledních dní a týdnů jsou však natolik alarmující a děsivé, že je nelze nechat bez komentáře.
Ti, kdo měli dosavadní varovná znamení (idea vlády zřídit tzv. tábory pro nezaměstnané, existence polovojenské Maďarské gardy, bagatelizace holocaustu atd.) za bouři ve sklenici vody a danou problematiku zlehčovali jako hysterii salónních levičáků, mají nyní možnost své váhavé postoje přehodnotit.
V úterý 19.2. totiž Maďarský ústavní soud rozhodl, že od května již nebude trestné používat symboly totalitní moci – a to jak ty komunistické (rudá hvězda a srp s kladivem), tak nacistické (hákový kříž). Orbánova vláda zrušila zákon o propagaci totalitních symbolů kvůli rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, k němuž se před časem odvolal maďarský politik Attila Vajnai, potrestaný v roce 2008 za nošení rudé hvězdy. Korzování sympatizantů s nacistickou ideologií, kteří si na klopu hrdě připnou kovovou svastiku, bude (nejen) maďarským Židům jistě velmi příjemné. Aluze na praktiky Třetí říše a návrat nacistických doktrín odsuzujících minority do nelidských pozic jsou nasnadě.
To ale není zdaleka všechno: před pár dny u příležitosti státního svátku se mezi laureáty významné Táncsicsovy ceny zařadily také osoby úzce spojené s krajní pravicí – konkrétně novinář Ferenc Szaniszló, který nechvalně proslul svou antisemitskou rétorikou a o Romech se už vyjádřil i jako o „opicích“, archeolog Kornél Bakay propagující antisemitskou teorii o Židech coby organizátorech středověkého obchodu s otroky nebo zpěvák nacionalistické kapely Kárpátia János Petrás, který ve svých textech plných velkouherské symboliky mj. rád vyzývá k revizi státních hranic.
Není divu, že někteří další novináři cenu na protest vrátili: Orbánovy čím dál těsnější námluvy s krajní pravicí musí děsit každého, komu není jedno, jak nepříčetně se stát dunajské delty v poslední době radikalizuje. Opomenout v této souvislosti nelze ani bizarní novelu ústavy, která (kromě toho, že je mstou ústavním soudcům) umožní trestní stíhání za bezdomovectví, bezdětným homosexuálním párům odejme status rodiny a v neposlední řadě omezí ekonomickou nezávislost církví a soběstačnost univerzit. Na katederním štítku profesorů z největší maďarské univerzity ELTE v Budapešti se ostatně před pár dny objevil výmluvný anonymní lístek s nápisem: „Židi! Univerzita patří nám, ne vám! Zdraví vás maďarští studenti.“
Husí kůži nahánějící projevy otevřeného antisemitismu/anticiganismu a agresivní „diktatura většiny“ už přiměly k exodu ze země značné množství mladých i starších lidí bez práce a peněz na obživu, umělců, spisovatelů i příslušníků etnických menšin, kteří hledají útočiště především v Británii, Kanadě a Německu. Maďarsko opustila i romská poslankyně Viktória Mohácsi, která otevřeně projevila obavy o život svých dětí, což se může zdát nadnesené jen tomu, kdo nezaregistroval vražedné útoky na Romy v letech 2008 a 2009, o nichž mj. pojednává výtečný loňský snímek Je to jen vítr Benceho Fliegaufa. Málo se ví o tzv. „hladových pochodech“ občanů, průvodech často až z puszty k pešťskému Parlamentu, kterým se vláda vysmívá a arogantně je označuje za „pochody hladu po moci“.
Vždycky se mi moc líbila lehce mysteriózní výzva vycházející z důvtipné tradice židovského myšlení, jemuž se říká Jidiše kop (tedy „Židovská hlava“), která říká: nauč se číst kolem písmen. Tuto schopnost dokonale osvědčil i židovsko-maďarský spisovatel Imre Kertész, který současné události vizionářsky předpovídal už někdy v polovině 90. let. Před čtyřmi lety ostatně řekl pro německý deník Die Welt: „Staré neřesti Maďarů, jejich prolhanost a sklon k zatloukání, vzkvétají ostošest. Maďarsko za války, Maďarsko a fašismus, Maďarsko a socialismus: nic se nezpracovává, vše se zastírá a přikrašluje... A ještě něco: pokus o vyhlazení židů, rasistický antisemitismus 20. století, nelze vidět izolovaně. Je nutno jej vnímat v souvislosti s velkou epochální zkušeností, totiž s totalitarismem. A totalitarismus neskončil pádem nacistické hrůzovlády. Na zemi jakou je Maďarsko je ostatně patrné, že ani antisemitismus s nacisty nezanikl.“
Navzdory této stále aktuálnější diagnóze státu, (k němuž máme nejen geograficky blíž, než si myslíme), pořád doufám, že Jidiše kop – ona židovská hlava – nebude muset v blízké budoucnosti sáhnout k tomu, čemu ji bezprecedentně vystavila historie: k permanentnímu překonávání krutých nesnází a hledání východisek i ze zdánlivě bezvýchodných situací.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
