Prolomit vlny: Proč staví zákon o Šumavě ekologicky smýšlející proti místním obyvatelům?

03658779_0.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03658779_0.jpeg

Novela zákona o ochraně přírody a krajiny, neboli zákon o Šumavě, budí emoce a dělí veřejnost na zastánce ekologů a místních. Stavět do protikladu ochranu přírody a živobytí místních lidí přitom není nutné. Naopak by zasloužila pozornost otázka, jak na tom Šumava bude za padesát let.

Když měl před necelými dvěma lety v Praze přednášku ředitel nejstarší islandské ekologické organizace Landvernd, padla z publika otázka: „Jak reagujete na to, když politici nebo firmy volají po zmírnění zákonů na ochranu některých částí ostrova?“ Odpověď Guðmundura Guðmundssona byla překvapivá: „Požadujeme naopak rozšíření národních parků.“ Za zdánlivě idealistickým a radikálním prohlášením se však skrývala severská racionalita. I proto mi to utkvělo v hlavě a znovu se mi vybavilo, když na počátku roku propuklo další kolo sporů o podobu novely českého zákona o ochraně přírody a krajiny. Její současný senátní návrh může rozmělnit komplexní ochranu přírody v českých národních parcích. A nejcitelnější dopad by novela mohla mít na největší národní park – Šumavu.

Island sice zdálky působí jako ráj, ale i on se potýká se spoustou problémů. V roce 2008 se ho citelně dotkla ekonomická krize a z té ho kromě čínských průmyslových investic dostává i obrovská vlna turismu. Každoročně na ostrov přijíždí víc než milion lidí z celého světa a existuje proto velký tlak na stavbu nových silnic a další přizpůsobování ostrova potřebám turistů. Jenže tamní ekologické organizace si dobře uvědomují, že hlavním turistickým lákadlem Islandu je unikátní a do velké míry ještě netknutá příroda. Zpřísňování zákonů a rozšíření národních parků pro ně proto není jen ochranářská činnost. Je i snahou o to, aby turismus co nejdéle dokázal živit Islanďany. A k tomu je potřeba zajistit, aby příroda ostrova zůstala co nejvíce nedotčená.

03440093.jpeg

Situace Šumavy je v lecčems podobná Islandu. O postupném rozšiřování nejchráněnějších zón se mluví i v českém parlamentu. Ale přístup, který by nestavěl do protikladu ochranu přírody a živobytí místních lidí, je něco, co ve veřejné diskusi o novele zákona překvapivě chybí. V mediálním prostoru převládají buď příběhy ekologů bránících vlastním tělem stromy, nebo naopak výroky starostů, jimž je národní park trnem v oku. Člověk, který debatu sleduje, se tak musí rozhodnout, jestli stojí za „aktivisty“, nebo za „místními“. Novela zákona by nesporně Šumavu otevřela investicím a velké projekty by nejspíše přinesly peníze i místním.

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.

Je ale na místě se ptát, co by to znamenalo ve výhledu dvaceti nebo padesáti let. Byla by stále tak atraktivní destinací, kdyby se zmenšila nejpřísněji chráněná oblast? Kdyby se postavily nové silnice, přehrady nebo areály, jako je lipenský olympijský park? Byl by přínos takových změn udržitelný i po delší době? A nepřišla by tak Šumava o velkou část své výjimečnosti, která jí každý rok přivádí davy turistů a spolu s nimi i spoustu peněz? To jsou otázky, které by měly být slyšet hlasitěji. Času je bohužel málo. Poslanci budou o schválení novely hlasovat už 21. února.