Quest: České Mashinky potěší pamětníky stavěcích strategií i zcela nové hráče + recenze We Happy Few

Spousta z nás v mládí hrála Transport Tycoon snad až do zemdlení a pamatujeme šílený boom tycoonů na přelomu tisíciletí, jenž nabídl spoustu her, které svlažily žízeň po správě železnic či dopravních společností vůbec. Jenže pak se po tycoonech slehla zem a pamětníci buď museli zůstat u starých her, anebo se sami pustit do tvorby novodobých pokračovatelů. Jedním z nich je i Jan Zelený.

Jeho Mashinky nabízí jak klasické plánování na čtverečkové mapě jako ve starých hrách, tak i krásné realistické ztvárnění přírody i lokomotiv, které umožňuje nová technologie. „Nepovedlo se mi spojit přehledné plánování s kochatelností. Proto jsou ve hře dva režimy, které nabízejí oba pohledy a hráči mezi nimi mohou přepínat,“ vysvětluje Jan jeden z hlavních taháků hry. A dodává: „Můj oblíbenější je ten kochací režim, ale jsem v tom trochu vzácný, protože spousta hráčů říká, že strávili 90 % času v tom plánovacím. Já jsem spíš na to projíždění krajinou a kochání se.“

Mashinky jsou pro Jana takový splněný sen. Dlouhé roky, co na nich pracoval, ani neuvažoval o tom, že by hru vůbec prodával. „Nejdřív jsem ani nevěděl, že vyvíjím hru. Dělal jsem si engine pro něco takového a první rok dva to měla být freewarovka, takový projekt ode mě pro lidi, co sdílejí mé nadšení,“ popisuje vývojář počátky hry. „Postupem času jsem si ale říkal, že by bylo fajn z toho získat prostředky, které by mi umožnily na tom dělat na plný úvazek, kvalitněji a zaplatit lidi, kteří umí dělat jiné prvky lépe než já – například hudbu.“

Nyní jsou Mashinky už téměř rok v předběžném přístupu, Jan plánuje ještě na hře pracovat minimálně rok a půl, ale na nedostatek zapálených hráčů si Mashinky nemohou stěžovat. Komunita kolem hry přispívá nápady na zlepšení a třeba na přání jednoho hráče do hry přibylo tlačítko, se kterým mohou hráči kdykoliv zahoukat. Dále se v rozhovoru bavíme o nabitých zkušenostech z vývoje her jako je Mafia III nebo DayZ, nebo jak se Janovi nechtěně podařilo zmást fanoušky Transport Tycoonu. 

Při prvotním oznámení hry We Happy Few jsme se všichni zaradovali, že se na nás chystá nový BioShock, jen místo podmořského (nebo létacího) města zavítáme do dystopického britského městečka, kde všichni obyvatelé berou drogu, aby se cítili šťastní a zapomněli na hrozivou věc, kterou před lety provedli. Jenže vedle vydařeného zasazení a dobře napsaného příběhu má We Happy Few jeden velký problém, a to je herní náplň. Jedná se totiž o přežívačku v nepřátelském prostředí a právě hratelnost je to, v čem We Happy Few pokulhává. „Survivalové prvky, kterých se musíš držet, a souboje s ne úplně chytrými protivníky mě od hraní odrazovaly. V pozdějších fázích hry jsem se do hraní musela nutit,“ říká Šárka Tmějová z Games.cz, která v Questu We Happy Few recenzuje. Lákavě vypadající hra bohužel trpí na vysoký počet chyb a například se může stát, že domy nebudou mít stěny či že algoritmus vygeneruje prostředí, ve kterém není moc co prozkoumávat.

Má cenu We Happy Few hrát kvůli příběhu? Co nejlepšího se představilo na letošním Gamescomu? Co by se Janovi Zelenému líbilo mít v Mashinkách ze všeho nejvíce? Tolik otázek a přece na všechny odpovídáme v jednom jediném Questu. Stahujte, poslouchejte, lajkujte, šérujte, pište nám a mějte se dobře. Za týden zas!