Quest: Nintendo Switch se snaží dobýt obýváky i tramvaje. Díky Zeldě mu to možná vyjde

Switch je vůbec první konzolí, která propojuje hraní doma a hraní venku. Ve skutečnosti jde o trochu tlustší 6,2” tablet s výkonem o něco vyšším, než má ryze domácí konzole Wii U. Pokud chcete hrát na velké obrazovce, posadíte Switch do doku a hrajete. Stejně jednoduše ho z doku můžete vytáhnout a pokračovat kdekoliv jinde. Jen pozor na výdrž baterie – víc než 3 hodiny hraní nové Zeldy Switch nezvládne.

Nintendo svou novinku představuje jako primárně domácí konzoli, ale každý hráč to má jinak. Pro někoho může být přenosnost tak klíčovou vlastností, že Switch bude vnímat jako velmi výkonný handheld. Je však třeba dodat, že hry jako The Legend of Zelda: Breath of the Wild na malém displeji nevyniknou tak jako na televizi. Hraní tak komplexních her v krátkých časových úsecích, jako je jízda tramvají, je někdy na škodu. Dřív než se stačíte ponořit, se vaše pozornost upne k něčemu jinému.

Nesporně silnou stránkou Switche jsou drobné univerzální ovladače Joy-Con. Můžete je přicvaknout k tabletu, používat je jednotlivě pro multiplayerové hry nebo z nich pomocí Joy-Con Gripu udělat standardní gamepad. Mají zabudovaný gyroskop, díky kterému zvládají pohybové ovládání lépe než Nintendo Wii, a tzv. HD Rumble. Vibrace ve „vysokém rozlišení“ ale zatím nemají širší využití, byť v některých minihrách dokáží ošálit mozek. Také by Joy-Cony mohly mít ergonomičtější tvar, hlavně kvůli hraní v handheldovém režimu.

Úspěch každé konzole ovšem stojí na kvalitních hrách, a těch Switch zatím nemá mnoho. Teď v jeho knihovně najdete hlavně menší tituly jako Snipperclips, Snake Pass či starší nezávislé hity World of Goo a Shovel Knight. Koncem měsíce na Switch dorazí alespoň vylepšená verze Mario Kart 8, později střílečka Splatoon 2 a snad ještě před Vánoci si zahrajeme Super Mario Odyssey.

Teď ale všichni hrají tu novou Zeldu. O té se už teď mluví jako o nejlepší hře roku a pro všechny další hry s otevřeným světem by se Zelda měla stát vzorem. Vyhýbá se totiž většině žánrových klišé a poskytuje hráči skutečně uvěřitelný svět plný až absurdních detailů. Můžete kácet stromy, můžete uvařit téměř všechno, co vás napadne, ale taky si musíte dávat pozor, aby hlavní hrdina neumrzl. A když je bouřka, nemějte na zádech kovový meč. Může se chovat jako hromosvod. Je možné vyšplhat na kteroukoliv skálu, ale v dešti to klouže. Čím méně budete nad Breath of the Wild přemýšlet jako nad běžnou počítačovou hrou, tím víc si ji užijete.

Takovými prvky vás Zelda dokáže překvapovat klidně 40 hodin v kuse, ale pak jí přece jenom začne docházet dech. Jakmile hru plně ovládnete a posbíráte to nejlepší vybavení, stane se z ní „pouze“ vynikající odpočinkové dobrodružství. To neznamená, že by úplně přestala bavit, jen nemá tolik unikátního obsahu, abyste na ni i po 100 hodinách zírali s otevřenou pusou. To a příliš obyčejný příběh jsou asi jediné dvě věci, které Breath of the Wild lze vyčíst. Jestliže vám při hraní moderních her chybí ta dětská radost z objevování, zkuste Zeldu. Když ji ve vás znovu neprobudí ona, tak už asi nic.

Pokud bychom novou Zeldu měli srovnat s dalším letošním hitem Horizon Zero Dawn, tak ano, Horizon je na první pohled nesrovnatelně hezčí a technologicky pokročilejší hra. Ale jeho svět je ve srovnání s divočinou v Breath of the Wild statický. Všechno je to jenom pozlátko a jakákoliv interakce s prostředím není možná. Zelda to má přesně opačně, a právě proto je tak cenná. Za svou hravost a kreativitu si ta vysoká hodnocení rozhodně zaslouží.

Obsáhlý test konzole Nintendo Switch, podrobnou recenzi The Legend of Zelda: Breath of the Wild a vzpomínání na klasiku jménem Shadow of the Colossus si poslechněte v novém Questu!