Quest: Pohnutý osud androidů v Nier: Automata vám nedá spát

30. březen 2017

Kritici počítačovým hrám často vyčítají, že nedokážou vyprávět kvalitní příběhy. Oprávněně. Nier: Automata je výjimka, která vám pocuchá nervy, zamotá hlavu a donutí k hlubokému zamyšlení.

Přitom tak na první pohled vůbec nevypadá. Nier: Automata se tváří jako kterákoliv jiná rubačka od studia PlatinumGames - akční, trochu nepřehledná a podivná. Hned v úvodní misi vás ale překvapí neuvěřitelně proměnlivá hratelnost. Chvíli hrajete R-Type, za pár minut Asteroids, pak zase střílečku z ptačí perspektivy. A světě div se, není to nesourodý maglajz. Přechody mezi jednotlivými typy hratelnosti jsou zvládnuté perfektně a vůbec neruší.

Většinu času ovšem strávíte v mechanickém těle chladné androidky 2B, která, jako ostatně každá správná japonská postava, je symbolem ženské krásy. Toho si všímá i její parťák 9S a vy byste měli dávat zatraceně dobrý pozor na to, jak se k sobě tihle dva chovají. Nejsilnější stránkou Nier: Automata je totiž příběh a jeho „mythos“, jenž vás dokáže šokovat tak, že na vás padne menší depka.

Nier: Automata zdaleka není jen o boji mezi pozůstatky lidské rasy, jež pod náporem robotických vetřelců musela opustit domovskou planetu. To je jenom obal, pod kterým se schovává něco mnohem většího. Abyste hru vytěžili na 100 %, musíte zkrátka chtít tenhle obal strhnout a zabořit se hlouběji. Vlastně musíte chtít tak moc, že hru dohrajete hned několikrát – první konec je jenom začátek toho všeho a teprve po něm se začínají dít věci, kvůli kterým nový Nier stojí za pozornost. A konců má víc než 20.

Svou osobitost hra podtrhuje i několika herními mechanismy. Zatímco ve většině ostatních akčních RPG donekonečna řešíte, jakou zbraň použít, tady byste se měli zaměřit na efektivní poskládání plug-in čipů. Ty můžete libovolně implantovat do těla postavy, omezeni jste pouze počtem. Chcete, aby se 2B pohybovala rychleji a oželíte kvůli tomu část její síly, nebo byste raději ke každému úderu přidali malý elektrický šok? Nebo si vyndejte modul pro ukazatel zdraví a nahraďte ho něčím pro vás užitečnějším. Při hraní takových čipů nasbíráte spousty, ale dá se o ně velmi snadno přijít. Stačí zemřít a nevyzvednout si své staré tělo, podobně jako v Dark Souls.

Bohužel má Nier: Automata docela zásadní technické problémy. Vypadá přinejlepším jako dobře ošetřená hra z éry PlayStationu 2 a vedle Horizon Zero Dawn nebo Final Fantasy XV působí jako chudý příbuzný. Slabší grafika by měla být vykompenzována vyšším frameratem, ale místo pevných 60 snímků za vteřinu jsme se dočkali nekonzistentního frameratu, menších zaškubnutí i kompletních zamrznutí hry. Vzhledem k neúprosné obtížnosti a absenci automatického ukládání by vás to mohlo pěkně naštvat. Audiovizuální dojem naštěstí zachraňuje velmi vydařený soundtrack.

Ze hry Nier: Automata

Nier: Automata ve světě sklízí extrémně pozitivní hodnocení. Je třeba říct, že pro hloubavé hráče, kteří mají čas a chuť dohrávat jednu hru několikrát, byť to nemusí vždycky být nejlepší zábava, může klidně být hrou roku. Každému ale nesedne. Přemýšlet o Nieru jako o klasickém akčním RPG na jedno použití by byla chyba. A možná by si tak ambiciózní svět plný znepokojivých zvratů zasloužil o něco zajímavější hru. 5 ze 7.

V novém Questu si kromě recenze Nier: Automata poslechněte rozhovor s Jakubem Hamerníkem, tvůrcem hry World of Castles. V retru jsme natáhli volné kalhoty a zavzpomínali na Tony Hawk’s Pro Skater 2.

autoři: Jaromír Möwald , Lukáš Kunce
Spustit audio