„Rád se nechávám žasnout,“ říká Petr Nikl

11. srpen 2017
Liberatura

Krátké básně z knihy Jino taje opic jsou záludnější, než by se mohlo zdát. Petr Nikl je totiž zašifroval do „opičího písma“, při jehož luštění se možná zapotí víc dospělí než děti.

„Je to vlastně obyčejný obrázkový atlas, žádnou větší ambici jsem neměl. Nakonec mě to ale tak pohltilo a bylo to tak dobrodružné, že se z toho vyvinula tahle kniha,“ říká Petr Nikl o své třinácté autorské knize. Opice se nakonec ukázaly být natolik inspirativní, že možná vydají i na druhý díl. „Vznikl takový setrvačný efekt. Když jsem dodělal tuhle knížku, svrběla mě ruka a říkal jsem si: udělám si ještě jednu opici... No a nakonec jsem neodolal a musel jsem vyčerpat všechny druhy opic.“

Že se inspirace může skrývat opravdu kdekoliv, máte-li oči otevřené, popisuje Petr Nikl na několik dní staré příhodě. „Rád se nechávám žasnout, to je pro mě asi nejdůležitější spouštěcí mechanismus. Třeba předevčírem mě vezli s čerstvě zlomenou rukou na úrazovku, bylo pozdě večer a vidím, že měsíc je vykouslej nějak divně, že to nemůže být úplněk, který odchází, ale bude to nejspíš zatmění. Tak to bylo krásné. Klidně by se kolem toho dalo něco napsat,“ uvažuje Nikl. A rozvíjí myšlenku dál: „Předtím jsem v tom nádherném slunečném dni jel na elektrokole a spadl z něj. Byl to okamžik zatmění, kdy na kráse narazíte na nějaký zoubek. V člověku se něco zlomí, a nemusí to být kost, a on se zastaví. To je ten moment, kdy dáváte všechny plány pryč, měníte perspektivu příštích dnů. Je to takové nakousnutí ideálního měsíce.“

Celý rozhovor s Petrem Niklem, kde prozradí třeba to, jak zasáhla pro změnu zlomená noha do výsledné podoby Jino tajů opic, si poslechněte zde.

Petr Nikl
autor: Karolína Demelová
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.