Randění ve třiceti. „Na rozdíl od osmnácti už nechceš spát jen tak s někým.“
„Ani jednou se mi nestalo, že by mi kluk na rovinu řekl, jak to má. Přitom by to oběma dost ulehčilo situaci,“ vzpomíná Iv na období, kdy byla po dlouholetém vztahu singl. Jak se s věkem proměňuje seznamování, randění a očekávání? Víme, co chceme, a dokážeme být upřímní? A jak obtížně se hledá „match“, když jste queer? O svoje zážitky se v aktuálním Šeptem dělí tři mladé ženy a každá z nich, jak už to tak bývá, chce od života něco/někoho jiného.
„Když se oklepeš, tak ti trochu narůstají křidýlka a říkáš si fajn, bydlím sama v garsonce, můžu si jít kam chci, s kým chci, vrátím se kdy chci, zodpovídám se sama sobě, jestli budu mít zítra ráno kocovinu. Samozřejmě v první chvíli si to užíváš. Ale pro mě to chování lidí bylo hrozně překvapivý. Jak přistupují k člověku, když s ním chtějí jenom spát, což byla v drtivých případech moje situace,“ vypráví mi na lavičce v parku Iv o prvních měsících po dlouholetém vztahu. Neschopnost říct věci na rovinu byl vlastně hlavní důvod, proč se mi ozvala a chtěla o svém singl období mluvit. „Moje očekávání byly takový, že když si třeba na začátku upřímně řekneme, že to je nezávazný, nevíme, co bude dál, tak to třeba může v něco vyplynout, protože tyhle věci člověk úplně dopředu nenaplánuje.“
Čtěte také
Koho vlastně člověk hledá, když mu je kolem třiceti? „Jak říká můj bratr, respekt je všechno. Takže myslím, že jsem hledala typ člověka, kterého jsem schopná respektovat já, za to jaký je, a on je schopen respektovat mě,“ popisuje Iv. „Celý období samoty bylo hodně o sebeuvědomění. Často jsem se snažila říct, co mám za sebou a co jsem si natropila a že to se mnou není úplně snadný. Tím můžeš lehce někoho vyděsit, protože jsi moc přímá, na druhou stranu jsem na to sbalila svého současného partnera,“ dodává Iv a svůj příběh uzavírá pro ni překvapivým zjištěním: „Stále existuje i u mužů, kde bych to vůbec nečekala, určitý druh stereotypizace, když žena řekne, že jí jde o intimno a nechce vztah, tak muž najednou couvne s tím, že by mohl být jeden z mnoha. Takže když to takhle vyjádří muž, tak je to v pořádku a když to řekne žena, tak to zavání nějakým děvka*stvím.“
„Bylo to intenzivní. Rovnou jsme spolu začaly žít. Teď s odstupem času si říkám, že je škoda, že jsme si nezažily takový to nevidět se každý den, chodit na schůzky,“ vrací se k předchozímu vztahu Markéta. V jejím příběhu, na rozdíl od Iv nebo Evy, chybějí muži. „Přeju si potkat ženu, se kterou si budu rozumět a budu ji milovat, ona bude milovat mě, se vším, co k tomu patří. Teď, když jsem sama, se můžu líp poznávat. Jedno zjištění třeba je, že fyzická část vztahu, která se dá rozdělit do několika úrovní, mě láká mnohem míň než ta úroveň, která je spojená s emocemi k tomu člověku, jeho duší, uvažováním,“ vypráví Markéta.
Čtěte také
Stejně jako Iv a Eva má v hledání protějšku zkušenost s Tinderem. „Nenarazila jsem na žádnou ženu, se kterou bych se měla setkat. Věkový průměr je mnohem nižší, když už narazím na někoho podobného věku, tak ani nevím, jestli ty ženy jsou lesby, nebo jen typu „chci si to vyzkoušet s holkou“, nebo ženy, které mají partnera a hledají někoho do trojky,“ popisuje s úsměvem Markéta peripetie související se seznamováním po aplikacích. „Pokouším se dál, ale začala jsem tam hledat i něco jiného. Hledám třeba spoluhráče na squash, tenis nebo badminton.“
Poslechněte si celý příběh Markéty, Evy a Iv. Proč je nebaví „hrát hry“? Jak moc znají samy sebe? A s jakými překvapeními se během seznamování setkaly?
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
