Reality TV ve službách surreálna: Lepší než Sacha Baron Cohen jsou Eric Andre nebo Nathan for You

23. červenec 2018
Komik Eric Andre

Sacha Baron Cohen vtrhl do mediálního prostoru už na přelomu tisíciletí se svou postavičkou primitivního rádoby rappera Aliho G. V té době zaplavovala televizní obrazovky vlna reality show a Cohen byl jedním z prvních, kdo si z principů nového žánru začal střílet. Teď se vrací s novým pořadem nazvaným Who Is America? Během dvou dekád mu ale vyrostla celá řada konkurentů, kteří komediální reality TV posunuli dál.

První dva díly Cohenovy nové show se setkaly s rozpačitými reakcemi. Povedly se pasáže, ve kterých v převleku za izraelského antiteroristického experta nutí republikánské politiky (lokálního zastupitele Jasona Spencera nebo bývalého viceprezidenta Dicka Cheneyho) k šokujícím výrokům. S ostatními postavami, které si Cohen pro účely Who Is America? vymyslel, zatím vesměs střílí vedle.

Cholerické výbuchy teenagerů na YouTube připomínají Denise Lavanta v Holy Motors

03370636.png

Fantastickým filmem Holy Motors francouzského režiséra Leose Caraxe proplouvá hlavní postava hraná Denisem Lavantem. Jeho postava-chameleon pan Oscar během své pouti snímkem vystřídá 11 rolí. U pana Oscara není nikdy zcela zřejmé, jaké aspekty jeho rolí tvoří jádro samotné postavy a jaké jsou jenom produktem jeho podivného zaměstnání jakéhosi futuristického námezdného herce proplouvajícího realitou. Ambivalence záměrů a motivací Lavantovy postavy je silnou paralelou k fenoménu (pravděpodobně) falešných cholerických videí na YouTube.

Americký komik Eric Andre v rozhovorech uvádí, že Cohen je pro něj jeden z nejdůležitějších inspiračních zdrojů. Jeho vlastní pořad je ale o dost divočejší. Už znělka Eric Andre Show vás spolehlivě vytrhne z letargie. Andre v ní (pokaždé jinak) zničí svoje studio a hraje mu k tomu s každou sezonou bizarnější kapela. Anebo se snaží ublížit sám sobě? I tak to může vypadat. Jeho pořad má dvě části. Jednu tvoří dadaistické pouliční gagy, které vás buďto baví, a jestli nebaví, tak je Andre zopakuje tolikrát, že se stejně smějete.

Krysy a masturbace na pódiu

Vrcholem každého dílu je druhá část, kterou tvoří rozhovory s celebritou, Eric Andre a jeho společník Hannibal Buress v rolích moderátor / nevyzpytatelný sidekick surreálně parodují late night formát. Oba dělají všechno proto, aby svého hosta vyvedli z míry. Ve studiu je jednou příliš silně puštěné osvětlení, které občas spadne, jindy do záběru vejde asistent, který drží mikrofon a Andre ho seřve nebo rovnou praští. Na hosty bývají nečekaně vypuštěny krysy nebo hadi, Andre nenuceně předstírá masturbaci nebo třeba zvrací. Samotné rozhovory nejsou vedeny o nic méně bizarně. „Poté co si zajdeš na záchod, bereš občas z mísy výkaly a snažíš se je za pomoci čínských hůlek zastrčit zpátky do těla? Pro případ, že jsi zapomněl strávit nějaké živiny?“ ptá se jednoho hosta. Je ale třeba dodat, že z rozhovoru uvidíte v každém díle jen pár minut, vysílá se jen umně prostříhaná koláž toho nejlepšího z opravdu dlouhého natáčení. „Je to napůl sociální experiment, napůl psychologické mučení,“ říká Andre pro časopis Rolling Stone.

V prvních sezonách musel Andre plnit místa hostů absurdními imitátory George Clooneyho nebo Jerryho Seinfelda, protože skutečné stars do neznámé show nechtěly přijít. Teď už je to snazší. Agenti celebrit se navíc nezastaví před jakoukoliv možností publicity a příliš neprověřují, do jakého pořadu svého svěřence posílají. Andremu a jeho producentům se už podařilo do studia dostat třeba jejich serióznějšího kolegu Jimmyho Kimmela, rappery T. I. a Wize Khalifu nebo basketbalistu a kamaráda Kim Čong-una Dennise Rodmana. Občas ale přijdou hosté, kteří evidentně trochu tuší, do čeho jdou, a na bizarní podívané aktivně participují, třeba Jack Black nebo Tyler, the Creator.

Andreho show staví na hlavu všechny zavedené principy americké televizní zábavy a vzývání celebrit. Neschopnost hostů reagovat na naprostou nesmyslnost situací a otázek, které pro ně Andre připravil, vyjevuje banalitu konceptu late night TV nejlépe. „Myslím, že moje show by měla skončit tím, že umřu. Všem vždycky říkám, že chci být jako R. Budd Dwyer a zastřelit se v přímém přenosu,“ říká Andre. Těžko říct, jak moc vážně to sám myslí. Nejde mu upřít, že takové finále by rozhodně dávalo smysl.

Věděli jste, že když přidáte před i za (opravdu skutečné) jméno Erica Andreho písmena A a M, dostanete AMERICAN DREAM?

Duet hloupého latte s hloupou Norah Jones

„Jmenuji se Nathan Fielder a absolvoval jsem jednu z nejlepších kanadských obchodních škol s opravdu dobrými známkami,“ představuje se autor pořadu Nathan for You při úvodních titulcích. Show vysílá americký Comedy Central od roku 2013 a paroduje trochu jiný televizní formát než Eric Andre. Fielder nabízí svou pomoc drobným podnikatelům, kterým se nedaří rozjet svůj byznys tak, jak by se jim líbilo. Jeho metody jsou opravdu výstřední. Už několikrát přišel s tak absurdními nápady, že se mu podařilo prorazit do mainstreamových médií.

V jednom díle radí Fielder majiteli malé losangeleské kavárny, že nejlepší způsob, jak může přitáhnout nové zákazníky, je předstírat, že jeho kavárna je pobočka Starbucks. Od toho, aby nikdo nic takového nedělal, samozřejmě existuje na světě institut trademarku, ale Fielder se nezastaví před ničím. Klička, která mu umožní trademark obejít, spočívá v tom, že kavárnu označí za uměleckou instalaci díla, které má řetězec kaváren pouze parodovat. Výsledkem je „Dumb Starbucks“, věrná kopie pobočky řetězce, ve které si můžete dát „hloupé latte“ a koupit si k tomu CD „Hloupých duetů Norah Jones“. Fielderův kousek si vysloužil pozornost všech možných médií, od CNN po britský Guardian. V některých z nich před odvysíláním dílu spekulovali, že jde o nejnovější dílo Banksyho.

Když se pokoušíte převyprávět děj většiny dílů Nathan for You, značná část lidí si myslí, že plácáte náhodné bláboly. Je neuvěřitelné, do jak absurdních situací je schopný Fielder po malých krůčcích majitele podniků dostat. Provozovateli večerky poradí, že by měl prodávat alkohol mladistvým. Má to ale jeden háček: s alkoholem je nechá se vyfotit na sociální sítě a pak pro ně láhev uschová. Vyzvednout si ji můžou z jeho úložiště až poté, co jim bude 21 let. Majitelce strádajícího baru v Pasadeně poradí, že i přes kalifornský zákaz může znovu dovolit hostům kouřit, když do rohu baru umístí několik sedaček pro diváky a bude tvrdit, že běžné dění v baru je divadelní představení.

Nathan for You funguje z velké části díky Fielderově asociální personě. Na rozdíl od Andreho Fielder o zákulisí své show nikdy příliš nemluvil. Jednu epizodu loňské sezony ale postavil na svém plánovaném vystoupení v late night show Jimmyho Kimmela. Aby se vypořádal se svou nervozitou z late night, zanalyzoval si vystoupení desítky jiných hostů a přišel na základě toho s ideální líbivou historkou, kterou by u Kimmela chtěl povyprávět: cestou na svatbu si omylem na letišti vzal cizí kufr, byl nucen si obléct o několik čísel větší oblek, ve kterém našel sáček s podivnou substancí, načež ho zastaví policie.

Historka podle jeho propočtů splňuje všechny parametry, aby s ní sklidil úspěch. Nechtěl ovšem před zraky milionů diváků lhát. Zařídil proto, aby se mu příhoda skutečně stala – že všem zúčastněným platil za to, aby v ní hráli, to už Kimmelovi a divákům neřekl. Z rozpočtu vlastní show za nafingování celé sekvence událostí utratil 350 tisíc dolarů. Svůj příběh proto nevnutil jenom Jimmymu Kimmelovi, ale přes protesty moderátora o nějakou dobu později i jeho konkurentovi Sethu Meyersovi. Tak drahou a komplikovanou historku přece musí použít dvakrát...

Pořad Nathan for You si vysloužil poměrně věhlasné fanoušky. Jedním z nich je dokumentarista Errol Morris, autor ceněného filmu Tenká modrá čára, dokumentů o ministrech obrany Donaldu Rumsfeldovi a Robertu McNamarovi nebo loňské minisérie Wormwood o pokusech CIA s LSD. „Seriál je dokonalou imitací života. Možná spíš imitací imitace života. Jakkoliv to popíšete, jde o jeden z nejzajímavějších počinů v reality TV,“ pěl Morris ódy v magazínu New Yorker na těžko popsatelný poslední, dvouhodinový díl loňské sezony.

Z nuancovaných situací, ve kterých na sebe Fielder komplexně vrství několik úrovní absurdity, jde hlava kolem. A to i přesto, že – nehledě na vzletná slova Errola Morrise – nemá Fielder občas daleko k banálnímu fekálnímu humoru. Mezi ním a starším Sachou Baronem Cohenem evidentně jsou styčné plochy. Ostatně Fielder se podílel na produkci druhého dílu Who Is America? Snad bude ve zbylých pěti jeho rukopis více znát. Cohen často sází na sílu šoku a umí tím zaujmout daleko větší publikum, o jakém se Fielderovi může jen zdát. Teď by se od svého mladšího kolegy mohl také něco přiučit, aby se vám i po chvíli sledování stále motala hlava.