René Magritte v Albertině: Magické zrcadlo světa
Od středy 9. listopadu představuje vídeňská galerie Albertina souborné dílo Reného Magritta, jednoho z nejznámějších a nejoblíbenějších malířů 20. století a člena pařížské Bretonovy skupiny. Výstava děl belgického umělce, od jehož narození uplyne v pondělí 21. listopadu 113 let, potrvá do 26. února příštího roku.
Veřejné domy působí ve snu velmi silným dojmem. Člověk má pocit, že vstupuje do konservatoře. Kráva má cit. Ještě je třeba naříznout příčky žebříku. (René Magritte)
Výstava čítající více než sto děl se zaměří na dosud málo probádané aspekty Magrittova života (1898 –1967) a jeho tvůrčích metod: na využívání vzorů a opakujících se předmětů, na tematiku zahalování a odhalování prostřednictvím masek a závěsů, na vizuální lomy, dvojité portréty i erotiku v jeho díle. Vídeňská expozice ovšem představí také Magrittovy rané reklamní práce a zaměří se na jeho popkulturní inspirace – k vidění zde budou tudíž i kresby, koláže a jen výjimečně předváděné fotografie a filmy tohoto umělce (např. snímek Věrnost obrazu, Belgie 1946).
Výstavu s podtitulem Princip rozkoše připravila vídeňská Albertina ve spolupráci s galerií Tate Liverpool, přičemž další díla do Rakouska poputují z muzeí celého světa: ze skotské Národní galerie moderního umění to budou například obrazy La Representation (Reprezentace, 1937) a Le Miroir Magique (Magické zrcadlo, 1929), Muzeum moderního umění v San Francisku zase zapůjčí olej na plátně Les Valeurs Personnelles (Osobní hodnoty, 1952). (Za pozornost stojí fakt, že Magritte často nacházel názvy pro svá díla v konverzacích s přáteli – většina názvů autorových obrazů ostatně pochází od jeho nevýznamnějšího vykladače, básníka a teoretika Paula Nougého).
Malíř, jehož dílo do značné míry stojí na odzbrojujícím propojení imaginace a jemného humoru, se dočkal uznání kritiky až na sklonku svého života. Konkurentovi Salvadora Dalího, o jehož obrazech malíř Max Ernst výstižně prohlásil, že působí jako malované koláže, se začaly otevírat dveře galerií po 2. světové válce – oč byl ale jeho úspěch pozdější, o to byl závratnější. Jeho hrátky s rozměry objektů a perspektivou, rozverné využití barvy na zdánlivě realisticky zobrazených předmětech a banální situace zasazené do podivuhodných souvislostí právem přiváděly publikum k úžasu.
Magrittovo umění plné fantastična a vtipu bylo uměním vědomé i odpoutané poetické kombinace – belgický malíř vždy usiloval o to, dodat obyčejným věcem rozměr překvapivosti a neočekávanosti. Dalším podstatným tématem aktuální výstavy tudíž zůstává i autorovo vytrvalé zkoumání předmětů každodenní potřeby stejně jako kritické rozjímání nad zdánlivou jednoznačností věcí, jež nás obklopují.
Neváhejte a zamiřte v nejbližších dnech či týdnech do Vídně objevovat světy, které leží za všedností. Čeká tam na vás fascinující dílo René Magritta, tvůrce, který do své smrti nepřestal požadovat, aby „báseň byla něčím jiným než poezií, aby obraz byl něčím jiným než malířstvím a aby zpěv byl něčím jiným než hudbou“.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
