Režisér Evangelia podle Brabence: Vráťa dál zůstává sám sebou
„Okamžitě po prvním sezení jsem věděl, že je dobrý nápad strávit hodinu a půl filmového času s Vráťou Brabencem,“ otevírá rozhovor režisér dokumentu Evangelium podle Brabence Miroslav Janek. V souvislosti s jednou z nejvýraznějších postav českého undergroundu jsme se bavili o životním pesimismu, rodinných vazbách i dokumentu na FAMU.
Dokument Evangelium podle Brabence vychází ze stejnojmenné knihy rozhovorů básníka, nedostudovaného teologa a člena The Plastic People of the Universe s novinářkou Renatou Kalenskou z roku 2010. Formu dialogu přetavil Miroslav Janek také na filmové plátno. Spíš než o biografickou podívanou tak jde o exkurz do uvažování, cítění a životní filozofie chartisty, který žil 15 let v nucené emigraci v Kanadě.
„Vráťa někdy Renatu provokoval, ale to byl takový jeho tajný dramaturgický záměr. Kdyby to bylo moc hlaďounké, tak by film nebyl tak zajímavý,“ odůvodňuje režisér momenty, kdy bylo zjevně těžké Brabence přimět k reakci před kamerou. Takových případů, jako když se ho Kalenská ptá, jaké byly jeho největší životní bolesti, a Brabenec lakonicky a s ironií odpovídá, že ho nedávno bolel žaludek, najdeme ve filmu několik.
„Vždycky mě velmi mile překvapilo, když Vráťa elegantně odrážel jakékoli momenty, které by se mohly zvrhnout v sentiment nebo bolestínství,“ dodává Janek. „Je velký kontrast v tom, jak lidé Vráťu vnímají. Nechci říkat, že to je generační. Někdo Vráťu vnímá jako morouse a pesimistu, jiní cítí jiskru a radost ze života, z přírody atd.“ Právě v reakcích na Kalenské dotazy a v pasážích, kde Brabenec zapáleně komentuje různé přírodní principy a jevy, je onen kontrast patrný nejvíc.
„Moje jediná metoda, kterou používám i u jiných filmů, byla netlačit na pilu a necpat nikoho do konkrétní situace. Stačilo naplánovat natáčení, říct, kdy a kde se sejdeme. Do dialogů jsem zasahoval jen v případě, když jsem věděl, že tam je místečko něco zmínit – šlo spíš o nahrávky než manipulace,“ popisuje svůj přístup k oběma aktérům Janek. Osou filmu je vyjma natáčení v hospodě nebo na dálničním odpočívadle výšlap obou hrdinů na kopec Zebín s vyhlídkou na Valdice a místní věznici, kde byl vězněn třeba Ivan Martin Jirous a odkud současně pochází Kalenská.
Právě na vrcholku společné cesty dochází k překvapivému odhalení: „Vráťova reakce mě nepřekvapila, jen mě ujistila, že Vráťa zůstává sám sebou,“ komentuje závěr snímku režisér.
Celý rozhovor s Miroslavem Jankem si můžete poslechnout tady.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
