Režisér Jakub Šmíd: Laputa nemá být cool pražský klub

„Necítím se jako mluvčí celé svojí generace, točil jsem film o konkrétních postavách, které nevědí, co se sebou. Ani Luciin text nebyl napsaný nějakým současným jazykem, má v sobě spíš archetypálnost. Nehrají v něm žádnou roli sociální sítě, technologie, internet, nepokoušeli jsme se udělat nějaký klub ve stylu pražského NEONE.“ Film je o hledání vlastní cesty životem, kterým si mezi dvaceti a třiceti lety prochází každý.

Rozdíl od předchozích generací je hlavně v současné svobodě a nepřeberném množství možností. Ty někdo dokáže naplno využít, ale jiný se jich spíš lekne a stáhne se do ulity. To je případ hlavní hrdinky filmu Laputa, která svůj svět záměrně limituje na zakouřenou hospodu, ve které pracuje i bydlí, a její společenské kontakty nepřesahují okruh pravidelných štamgastů. Motiv vám možná připomene příběh z jedné knihy spisovatelky Petry Soukupové. V té souvislosti není bez zajímavosti, že právě s Petrou Soukupovou teď Jakub Šmíd připravuje nový film podle jedné z povídek z knihy Zmizet.

Letošní rok byl pro Jakuba hodně nabitý, ale rozhodně se nechystá zpomalit. „To, že mám letos hned dva filmy, je spíš shoda okolností. Státnice a obhajoby Amanitas jsem měl v době, kdy jsme byli uprostřed natáčení filmu Laputa, takže se přiznám, že klauzury na FAMU jsem měl trochu v mlze.“ Film o muchomůrkách a jejich zhoubném vlivu na mládež mu nakonec na Famufestu přinesl cenu pro nejlepší kameru, režii a cenu diváků.

Z filmu Laputa|foto: Bioscop

Na školu se zpětně dívá jako na skvělou zkušenost, která ho propojila s lidmi, se kterými bude pracovat i na dalších projektech. „Škola je takový inkubátor, kam člověk přijde, myslí si, že je druhý Fellini, a všichni ho v tom utvrzují. Trošku se tím uzavře do bubliny, která považuje za jediné správné artové filmy. Škola je skvělá v tom, že vás nikdo necenzuruje v nápadech a tématech a jste utvrzovaní v tom, že když něčemu věříte, máte to dělat, protože to je správné. V praxi to není tak jednoduché, tam už rozhodují producenti, kteří rozdělují peníze a na rovinu řeknou, že jim třeba vaše téma nic nepřinese.“

Vedle filmových aktivit se Jakub vrací i k divadlu, které vystudoval na brněnské JAMU: „Skočil jsem do dvou divadelních projektů. Jeden režíruju v Žižkovském divadle, Noc tribádek od Pera Olova Enquista. A v druhém jsem jako herec, to je v MeetFactory ve hře Lucie Ferenzové Za noci našeho bytí. Tam hrajeme s Anitou Krausovou a s Janou Kozubkovou. Moc se na to těším a jsem z toho trochu nervózní, protože už jsem dlouho nehrál, stál jsem v poslední době spíš na druhé straně.“ Poslechněte si víc v rozhovoru.