Rok 2019 v tvrdé hudbě. Metal zachytil depresivní současnost i úniky do halucinogenních raušů
Při bilancování toho nejlepšího v metalu, hardcoru, ale třeba i dark ambientu docházím každý rok ke stejné myšlence – všechny tyhle žánry si drží zájem fanoušků díky tomu, jak pevně jsou zakořeněny v tradicích, ale zároveň vstřebávají to, co se děje okolo. Jistě, metal je plný průměrných derivátů, ale když se podíváme na vrcholek pyramidy, je těžké odpustit si obdivný pohled. A platilo to i v roce 2019.
Ovace si se samotným koncem roku vysloužily nahrávky deathgrindových veteránů Cattle Decapitation a taky služebně mladších, ale hudebně relativně konzervativních Blood Incantation, jejichž druhou desku vyzdvihla i řada serverů, které se metalu primárně nevěnují. A zatímco druzí jmenovaní pracují s metalovým eskapismem, Cattle Decapitation na své aktuální desce znovu oživovali ekologickou agendu – název Death Atlas je dobrým vodítkem.
Cattle Decapitation zhluboka vdechují toxické ovzduší současnosti, ale rok 2019 patřil i kapelám, které z ní utíkají do halucinogenních raušů. Tímto směrem se na své nové desce vydali kdysi ultratemní Blut Aus Nord a notně ujetá byla i deska Sacramental Death Qualia od mizantropických Haunter. Únik zvolily i dvě severské kapely, kterým byla psychedelie blízká odjakživa – PH (dříve známí jako Mr. Peter Hayden) a Waste of Space Orchestra.
V dusivém prachu mizérie současného světa své posluchače naopak vyváleli třeba Street Sects, což ostatně prozradí už název jejich série EP: Gentrification. A výstižný soundtrack k náladě dnešní Ameriky znovu nahráli nekompromisní Uniform, kterým letos vyšla společná deska s jiným ukrutným duem, totiž plodnými The Body. Osobní příběhy pak živily neméně extrémní hudbu Kristin Hayter, která krotí své osobní démony jako Lingua Ignota. Britský one man blackmetalový projekt Caïna pak na albu Gentle Illness zhudebnil svůj život s diagnózou bipolární poruchy.
Čtěte také
Black metalu se dařilo i v jeho tradičnějších polohách: stačí připomenout nové desky Lord Mantis, Yellow Eyes anebo Mayhem. Právě návrat norských legend vystihuje jednu z příčin, proč metal ani v roce 2019 neumdléval. Jakkoliv lze jejich album Daemon vnímat jako sázku na jistotu, nelze mu upřít ani imponující agresivitu a sílu, která dokáže strhnout.
Nejlepší domácí kytarovou desku nahrál Luboš Rezek se svým projektem Rouilleux, živo bylo ale i na scéně vyloženě metalové. Blackoví Náv se vyšvihli s nenucenou razancí, autenticita (a hnis) prýštila i z toho, co v roce 2019 dělali Bahratal nebo Vole, zcela jiné tekutiny pak vytékaly z podařené desky Kaviar Kavalier, o jejíž staromódnosti vypovídá už to, že je k dostání výhradně na CD.
Poslechněte si hodinový vánoční speciál Viktora Paláka, ve kterém mapuje uplynulý rok na scéně metalu a dalších tvrdých žánrů.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
