S koktavostí nebojujte, vzkazuje mladá žena. Je to proces sebepřijetí a práce s emocemi
S koktavostí se v Česku potýká statisticky mezi 250 a 300 tisíci lidmi. Jde o řečovou poruchu, jejíž příčině vzniku věda nerozumí. Někteří balbutici dokážou popsat zážitek, který u nich koktání spustil, to ale nezaručuje úspěch při léčbě. Petra Machovská začala podle rodinné legendy koktat ve třech letech po návštěvě čerta s Mikulášem. Pak následovalo osmnáct let boje s poruchou, zlomový moment přišel kolem dvacátého roku s terapií Nová mluva.
Dnes je Petře 28 let, vystudovala Ekonomickou fakultu na Vysoké škole báňské v Ostravě a rozhodla se téma koktavosti osvětlovat. Její tempo řeči je specifické a klidné, už ale nezadrhává. „U mé těžké formy to byly bloky, což je i několikaminutová pauza, kdy neřeknu vůbec nic. To jsem se cítila, jako kdybych běžela a přitom stála pořád na startu. Nadměrně mě to namáhalo, cítila jsem zrychlené dýchání i tep, pocení rukou, k tomu křeče v čelisti a skřípání zuby,“ popisuje nejtěžší fáze svého problému s plynulostí řeči Petra.
Když se koktavost nepodaří vyléčit v dětském věku nebo během dospívání, bývá pak proces zbavení se koktání hodně náročný. Pravděpodobnost úplného vymizení problému je různá a kolísá od přesvědčení, že se vyléčit zkrátka nedá, až po přehnaně optimistické scénáře takzvaného třetinového pravidla – třetina případů koktavosti je odstraněna zcela, druhá třetina částečně (do stavu společenské únosnosti) a třetí zůstává neovlivněna. „Jsem ve fázi procesu neustálého učení se. Pořád se posouvám. Nedokážu říct, že už jsem dosáhla vrcholu a už je to všechno pohádka. Koktání je moje součást. Je uvnitř,“ vypráví Petra o svém současném vztahu ke koktavosti.
Kromě rozvážného tempa řeči už by na Petře nikdo nepoznal, že je balbutička. Svůj problém během posledních let přetavila v příležitost na sobě pracovat, neustále se vzdělávat v oblasti lidské psychiky a sledovat reakce svého těla. „Lidé vidí tu špičku ledovce, pod povrchem je toho mnohem víc. Nejde jen o narušenou plynulost řeči, ale o směsici pocitů. Nejčastěji to byl vztek, hněv, méněcennost, smutek a při každém zakoktání to střílelo zevnitř na povrch,“ rozkrývá své vnitřní pocity při zadrhávání Petra, která se poprvé sama objednala k zubaři po telefonu v jednadvaceti letech po absolvování terapie Nová mluva.
Čtěte také
„Byl to zlomový bod v mém životě. Najednou jsem mluvila pomalu, ale mluvila. Asi devět dní jsme se učili mluvit úplně od začátku, nejdřív natahovaným způsobem. Postupně jsme během půl roku slabiky zkracovali. Tempo řeči nám udával pohyb palce a prostředníku ruky. Jak se hnuly prsty, tak jsem mluvila,“ vzpomíná na některé metody Nové mluvy Petra. Od té doby absolvovala pár dalších kurzů a koučování, začala meditovat a našla si vlastní metodu sebepoznání skrze svého „vnitřního parťáka“, na žádnou další terapii na odbourání koktavosti už nešla.
V současnosti se kolem tématu koktání a seberozvoje i profesně motá a připravuje některé projekty, které by reflektovaly její životní zkušenost, jako organizaci svépomocných skupinek balbutiků, které by byly formou laické terapie sdílením.
Dá se koktání úplně zbavit? Jaké pocity prožívá koktající? Jaké formy terapie fungují? Pusťte si celý rozhovor s mladou ženou, která se odnaučila koktat.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
