Samota a osamělost. Peklo nejsou ti druzí, ale náš strach z odmítnutí a neschopnost mít vztahy

„Potřeba a prožívání samoty se proměňuje. Je falešná představa, že extroverti chtějí být neustále s lidmi.“ Kolik času o samotě potřebujeme, se mění v průběhu věku. Někdy je kontaktu příliš a raději vyhledáme čas bez přítomnosti druhých. Jiné období zase chceme naplnit neustálou socializací.

Je dobré si všímat, co s námi setkávání s ostatními udělá. Když máme dobrý vztah a propojení, můžeme být autentičtí, pak se většinou po setkání cítíme dobře – nabití, naplnění energií a spokojení. Jsou ale lidé a situace, které každého z nás vysávají. Soužití se samotou a cestu z osamělosti se můžeme učit. Musíme se ale také naučit překonávat strach z odmítnutí a kritiky.

Psycholog Adam Suchý byl hostem Jarky Vykoupilové|foto:Archiv Adama Suchého

„Celoživotně se snažíme vyřešit dilema, jak být s druhými a přitom zůstat sami sebou.“ V kvalitním mezilidském setkávání můžeme otevřeně mluvit i o tom nepříjemném – o pocitech, obavách, špatném zdraví i trápeních. Ale také se navzájem obohacovat, podporovat a učit.

Pro některé je lákavé zkusit si dlouhodobou izolaci od lidí. Pobyt ve tmě, trek nebo duchovní pouť jsou skvělé sebepoznávací a růstové nástroje. Pokud si ale lidé slibují, že vyřeší jejich hluboké problémy nebo jim psychiku vyléčí, mohou narazit. Ale za času o samotě občas přichází myšlenky, pocity a vhledy, které jsou prospěšné a růstové.

Poslechněte si kompletní rozhovor o samotě, osamělosti, opravdových vztazích a dlouhodobé izolaci.