Seriál Watchmen znovu objevuje Ameriku, kde superhrdinství není vůbec super
Nejpozději po dvanáctých narozeninách musí každému dojít, že báječná léta s Marvelem jsou k nevydržení. Díky seriálům jako The Boys a nejnověji Watchmen ale můžeme nadšeně objevovat dávno objevené. Třeba komiksy Alana Moora. Adaptace jeho Strážců je teď k vidění na HBO. Scenárista seriálu Ztraceni Damon Lindelof nenechal z předlohy kámen na kameni. Radikálním řezem ovšem pronikl překvapivě blízko k její podstatě a vyhmátl i cosi z Moorova nihilistického pohledu na svět.
Moore psal své stěžejní politické komiksy V jako Vendeta a Strážci v době vrcholící studené války, kdy byla v kurzu hrubá síla a u moci Reagan s Thatcherovou. Nebyl tehdy rozhodně jediný, své obavy z fašizace společnosti vyjadřovali skrze popkulturu i další britští tvůrci a vznikl třeba parodicky ultrakonzervativní Soudce Dredd. Právě Strážci ale dodnes patří do komiksového kánonu a spolu s Návratem temného rytíře Franka Millera změnili vnímání superhrdinského mýtu i média jako takového.
Nevěřte autoritám!
V jejich výrazně autorském pojetí nejsou superhrdinové nezpochybnitelní spasitelé v barevných pláštěnkách, ale omylní lidé z masa a kostí. Zatímco Miller je pojímá jako poslední spravedlivé, kteří nám i za cenu vlastního sebezničení ukazují cestu a nikdy nezradí svůj mravní kodex, Moore je ještě radikálnější. Tvrdí, že samotná podstata superhrdinství je toxická a přemíra moci každého zkorumpuje, případně trvale promění v cosi nelidského. Komiks Strážci se odehrává v roce 1985, ale prezidentem je pořád Nixon, který s pomocí superhrdinů vyhrál válku ve Vietnamu. Schyluje se ke třetí světové mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Nukleární holokaust nakonec odvrátí obří chobotnice, která půlku New Yorku zničí a tu druhou doživotně traumatizuje. Nejde však o předzvěst mimozemské invaze, ale o plán ďábelského superhrdiny Ozymandiase, který chce tímto manévrem přimět lidstvo ke vzájemné spolupráci.
I třicet let poté z nebe občas padají olihně a svět žije ve lži. Seriál Watchmen je zasazen do alternativní současnosti, kde prezident Robert Redford prosadil zákony znemožňující držení zbraní, oběti rasového násilí jsou odškodňovány a příslušníci policejních složek mají dovoleno nosit masky, protože je ohrožují extremisté bojující za práva utiskovaného bílého muže, kteří si říkají Sedmá kavalerie. Čím víc o tomto světě víme, tím je zřejmější, že nejde o žádnou liberální idylu, ale o společnost paralyzovanou neurózami, která nedokáže svoje traumata zpracovat. Celá Amerika tu vzhlíží k Marsu, odkud na ně zvysoka kašle někdejší spása lidstva Dr. Manhattan. Adrian Veidt alias Ozymandias se zašil do exilu na bizarním viktoriánském panství, kde s gustem likviduje své naklonované služebnictvo. A třeba někdejší členka superhrdinského týmu Minutemenů Laurie Blake teď ve službách FBI loví maskované mstitele, kteří jsou postaveni mimo zákon.
Černé svědomí Ameriky
Zásadní postavou, kterou v komiksu nenajdeme, je tu ovšem policistka v utajení Angela Abar, která vyšetřuje vraždu svého šéfa, ale její pátrání se brzy prolne s vlastní rodinnou historií. Epicentrem, od něhož se všechno odvíjí a posléze k němu v nejrůznějších odbočkách, fragmentech a diskontinuitách zase směřuje, je pak reálná událost, kdy v roce 1921 došlo k masakru v oklahomské Tulse. Bílí obyvatelé města tehdy srovnali se zemí prosperující čtvrť Greeenwood, přezdívanou Black Wall Street, a mnoho jejích obyvatel zavraždili. Dodnes se o této tragédii moc nemluví a v minulosti byla záměrně vytěsňována.
Paměť a způsob, jak nakládáme s časem, je ostatně jedno z velkých Moorových témat. Komiksoví i televizní Watchmen neustále krouží kolem kontroverzní myšlenky, že revize minulosti nemusí být pokaždé klíčem k lepší přítomnosti. Naopak, čím víc se do ní propadáme, tím silněji vnímáme i všechny křivdy, které se jako sedlina ukládají do naší kolektivní paměti, a často díky nim ztrácíme i svou budoucnost. Nejintenzivněji je to znát z fenomenální šesté epizody, která stylově působí jako ekvivalent komiksového alba. Angela se v ní předávkuje prášky Nostalgia, které jí umožní prožít vzpomínky vlastního dědy. Je to vlastně origin jednoho z Minutemenů, který si říká Soudce v kápi. A zatímco v komiksu nebyla jeho totožnost nikdy s určitostí potvrzena, v seriálu je pro něj určující právě zkušenost Afroameričana přeživšího genocidu v Tulse.
Watchmen jsou občas mimořádně nihilističtí. Na konci se proto neptáme, jestli je spása světa možná, ale zda vůbec stojí za záchranu. Lindelofovi se v rámci adaptací předloh, o kterých se mluví jako o nepřevoditelných, podařilo něco výjimečného a inspirativního i pro další tvůrce. Dokázal zprostředkovat myšlenky Moorova komiksu a zároveň jeho světem zatřásl, obrátil ho naruby a rozšířil o nové postavy a perspektivy. Kruh se uzavírá tím, že při sledování jedné z nejpozoruhodnějších komiksových adaptací dekády je opravdu těžké ubránit se myšlenkám na to, jak skvělý komiks by podle ní mohl vzniknout.
Kdo stráží strážce? Tentokrát Damon Lindelof, který pro HBO natočil devítidílný seriál Watchmen. Jsou v jeho rukách ztraceni, nebo zůstal odkaz génia komiksu Alana Moora zachován? Více v příspěvku Jarmily Křenkové.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
