Shearwater: Muzeum, zvířata a tak...
Skupina Shearwater letos vydala skvělé album Animal Joy, které jsme vychválili i v rubrice Deska týdne. Nemohli jsme si nechat ujít ani českou koncertní premiéru symptaických Texasanů, která se uskutečnila 15. dubna v Olomouci.
Před samotným vystoupením položili několik otázek Johnathanu Meiburgovi – ústřední postavě tohoto uskupení.
Váš loňský instrumentální projekt Shearwater is Enron byl pozoruhodným vybočením z vašeho klasického zvuku. Jednalo se pouze o jednorázovou záležitost?
Ten projekt byl především pro zábavu. Hráli jsme v Albuquerque v Novém Mexiku a když začínal koncert, tak tam nebylo žádné publikum. Bylo to už na konci turné a tak jsme si řekli, že prostě tři čtvrtě hodiny budeme něco hrát. A tak jsme vylezli na podium a začali... Bylo to hrozně fajn, navzájem jsme se poslouchali, šlo o velmi speciální chvíli. A těch pár lidí, co přišlo, si to zamilovalo. Nahráli jsme to do laptopu: byla to zvukově dost hrozná nahrávka, ale zároveň zajímavá. A tak jsme si části záznamu vzali a šli na den nebo dva do studia, improvizovali jsme a vše smíchali s nahrávkou z toho koncertu. Normálně deska zabere mnoho měsíců, takže byla zábava udělat něco takhle rychle. Něco co vás napadne a nezajímá vás moc nějaké vylepšování. Vtip byl v tom, že jsme se vždycky bavili o tom, že bychom měli instrumentální kapelu a že by se jmenovala Enron. Tak jsme to nazvali Shearwater is Enron. A navíc: je fajn dělat muziku, kde nemusíš myslet na vokály. A kromě toho, občas si každý řekne, že by chtěl nahrát něco, co ještě předtím nedělal.
Na vaší poslední nahrávce Animal Joy lze najít poměrně hodně hitů, které by se daly hrát v rádiu. Je právě přímočařejší, a řekněme i rockovější poloha budoucností Shearwater?
Možná. Myslím, že bylo dobře v tu chvíli udělat právě takovou nahrávku, byla to výzva. Po desce Shearwater is Enron jsem se soustředil na to, aby bylo album přístupné pro více lidí. A když jsem tvořil tímhle způsobem, cítil jsem jistou soudržnost a hodně jsem si to užil. Udělal bych to tak určitě znovu. Jsem si jistý, že uděláme ještě více takových energičtějších skladeb. Teď se mi to líbí – hrát hlasitě, mít více našlápnutě znějící kapelu. Ale pořád je tam samozřejmě hodně půvabu a smutku. Nikdy jsem nehrál v hodně hlasité kapele, ani když jsem byl dítě. Cítil jsem, že je dobré, udělat to zrovna teď.
Na obalu desky Animal Joy jsou velmi zvláštní zvířecí nohy. Komu patří?
To je lední medvěd – vycpaný lední medvěd. Myslím, že pochází odněkud ze severní části New Yorku.
Je známou věcí, že vás dlouhodobě fascinuje ptactvo. Je to podle vás jen úsměvná náhoda, že se hodně indie-rockových kapel jmenuje právě po ptácích (Andrew Bird, Bowerbirds atd.)?
Já studoval ptáky mnoho let. Ale nezajímám se pouze o ně, mám rád přírodu jako takovou a ptáci jsou jen její částí, kterou znám více. Pro mě je zajímavý konflikt mezi světem, který stvořili lidé a světem přírody, z něhož pocházíme, jsme totiž přirozenou součástí obou z nich. Poslední desku jsem nazval Animal Joy proto, že by měla evokovat tu dobu v životě, kdy se cítíme nejvíce naživu. Když cítíš, že krev je úplně nejblíž povrchu: když jsi vystrašený, jakýmkoli způsobem vzrušený. Myslím ty časy, kdy se cítíme nejblíže zvířecímu světu, ze kterého pocházíme.
Nedávno jsem viděl film Guse Van Santa Neklid a ten je také vystavěn na ptačích metaforách. To mi připomíná, že vaše hudba je v něčem také velmi filmová. Dokážete si představit, že v budoucnu uděláte třeba soundtrack?
Rád bych. Vlastně očekávám, že bych měl jeden soundtrack začít dělat ke konci roku. Uvidíme, jakým směrem se to vyvine, nikdy jsem nic takového nedělal. Ale už teď se těším, že to konečně zkusím.
Když už se bavíme o propojení hudby a filmu: je docela s podivem, že Shearwater vždycky dělali poměrně málo klipů, přitom k aktuálnímu albu Animal Joy máte už dva…
K poslední desce jsme skutečně natočili dvě videa a třetí se objeví během pár týdnů. Hodně to záleží na jejich ceně. Klip často stojí – v porovnání s nahrávkou – spoustu peněz. Ale třeba první video ke skladbě Breaking The Yearlings jsme natočili dost levně. Viděli jste ho? Muzeum, zvířata a tak… Všechny ty záběry z celého světa jsem dostal od známých. Je tam, myslím, úžasně využit motiv muzea jako cesty na všechna ta místa. Ale ještě obecně ke klipům: většinou vznikají ve stejné době, kdy se nahrává deska. A to se nemůžu uvolnit ani na den. Ve výsledku bychom pak měli jen málo umělecké kontroly.
Za použití fotografií děkujeme Zdeňku Blahovi.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
