Smířlivost, smích, bratrství
Jan Hřebejk společně s Petrem Jarchovským slaví opět úspěch se svým pohledem na českou minulost. Umějí totiž skloubit nepodbízivý humor a harmonii. Ve filmu není žádný opravdu zásadní konflikt, ale přesto se stále něco děje. A je to vtipné.
Pupendo vypráví příběh z šedé zóny "osmdesátých let minulého století", jak vtipně připomíná úvodní titulek naprosto nehistorizujícího filmu. Břečkovi a Márovi (nomen omen) se různým způsobem zabydlely v atmosféře normalizačních osmdesátých let. Bedřich Mára (Bolek Polívka) je odmítnutý sochař, který si ve svém vnitřním exilu začíná libovat. Míla Břečka (Jaroslav Dušek) podle svých slov změkčuje komunistickou totalitu "zevnitř" její organizace. Podle toho vypadají jejich životy až do té doby, než kunsthistorik Fábera, zahraný Jiřím Pechou, zprostředkuje obnovení komunikace mezi oběma rodinami a také oficiální pomníkovou zakázku pro Máru.
Hřebejk s Jarchovským si zase vybírají námět z minulosti, protože dokáží vtipně a účelně využít dobové atmosféry, kterou nechávají vyplout na povrch nejen v oblečení a různých detailech designu, ale hlavně v replikách. I méně nápadné výroky (pětikoruna... tak to sáhneme do obálky!) fungují jednotně s obrazem, který nám předvádí účesy, stejně jako zvyklůstky typu pojišťovací podvůdky, nošení chlebíčků domů a Břečkovu přehazovačku. A některé scény nejsou ve filmu kvůli ničemu jinému než kvůli smíchu. Pupendo je oproti Pelíškům film, který na vytvoření gagu potřebuje kratší čas. Dokazuje to už v několika úvodních záběrech. Výtečné výkony (jde koneckonců o herecký film) způsobují (zvláště v případě Polívky nebo Lišky), že se nejedná o prázdné plky, které s odchodem z kina vyšumí, ale o postavy, které do několika replik obsáhnou svůj charakter a způsobí smích, který uvolní. Nositeli komiky jsou vždy spíš ti, ke kterým cítíme shovívavost nebo spiklenectví. To je celá Břečkova role, Mára a jeho sklon k alkoholu, navrátilec z vojny a jeho neskutečná touha fabulovat a ztrapňovat se. Vilma Cibulková v roli Magdy Břečkové pak má v tomto kontrastu spíš tragickou roli.
Uvolnění a přesahující humor jsou podle režiséra sladkou polevou hořké pilulky, jakou normalizace byla. Hřebejk hranici dobra a zla nezvýrazňuje. Pokud je Hřebejkovi vytýkána kýčovitost, pak nikoli proto, že by za jasně rozdaných karet padouchů a klaďasů míchal emocemi. Spíš se nás snaží pro všechny postavy zaujmout až dojmout. Například Mára je sympaťák, ale do značné míry kvůli alkoholu (který je ve filmu vůbec za množstvím situací), smyslu pro humor a kvůli vztahu k rodině (přiopilý táta nese domů dary synovi). Přes míru vkusu jde podle mého názoru dojímání ve scéně "Mára se svou ratolestí na rybách". Jak hezký moment, hodit čudlu zpátky do vody! (Přírodymilovným rybářům ale spíš zatrne, když vidí, jak se ryba vytahuje z vody co nejvíc do vzduchu, aby se zaleskla ve slunci, a pak se hodí do vody z výšky.) V Pupendu se vlastně nic nestane, dějová linka je velmi volná, jednotlivé "výstupy" mají vlastní gradaci a závěr.
Vzniká situace, jakoby "ti zlí" ani neexistovali. Nebo se spíš pohybují mimo plátno, což režie přiznává jen některými vedlejšími postavami. V Pupendu je to ouřada, ovlivňující možnosti tuzemských umělců při kontaktu se zahraničím - zde se najednou Mára může na jedinou vskutku zápornou postavu spravedlivě rozhořčit. Hranice zla a dobra tedy existuje, jen je vysunuta mimo film, který se pohybuje jen mezi dobrými a chybujícími, v nichž se dobro objevuje. Máme dokonalý dojem českého společenstvíčka. Česká obdoba polské gavendy nebo ruského skazu - hospodská historka - je přiznaným zdrojem Šabachovy, a tím i Hřebejkovy inspirace. Pupendo je film hlavně pro ty, kteří se zrovna chtějí pobavit. Ať už třeba úspěšně vytěsnili svoje vzpomínky na běsy normalizace, nebo se rozhodou pro klidné dvě hodiny, kdy je mrazit nebude.
Pupendo, ČR, 2003, 120 min, režie: Jan Hřebejk, scénář: Petr Jarchovský, námět: Petr Jarchovský podle povídek Petra Šabacha, kamera: Jan Malíř hrají: Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, Vilma Cibulková, Jiří Pecha, Pavel Liška, Boris Hybner, Bohumil Klepl a další
Česká premiéra: 27. března 2003
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
