Sociolog Vojtěch Pecka se vynořil z klimaskeptické žumpy. Na dně našel knihu Továrna na lži

I tuhle část příběhu, kterou píše v historii klimatologie, ale i popírání změn klimatu, největší korporace své doby Exxon, zahrnul Vojtěch Pecka do své nejnovější knihy Továrna na lži: výroba klimatických dezinformací. Publikace přináší do českého prostředí ucelený obraz politicko-byznysových vazeb, které zpomalily řešení změny klimatu o desítky let, a tím nás zásadním způsobem přiblížily k dopadům změny, které denně vídáme v médiích celého světa.

Dějiny popírání změn klimatu jsou pestré. Dnes se už moc nevidí názor, že klima se nemění. Spíš slyšíme, že se měnilo vždy a lidské konání na to nemá vliv. A i kdybychom chtěli dělat rozhodnutí ve prospěch jeho ochrany, nikdy nemůžeme vědět, kolik škody jiného druhu při tom napácháme. V Česku máme zkušenosti s obzvlášť silným popíráním změn klimatu, které je spojeno zejména s ideologií volného trhu a osobou bývalého prezidenta Václava Klause.

Kniha Vojtěcha Pecky Továrna na lži: výroba klimatických dezinformací|foto:Tomáš Berný, Český rozhlas

Hypotéza skleníkového efektu se přitom objevila už začátkem 19. století. „Jeden z prvních výzkumů klimatu byl motivován obavami z přicházející doby ledové. Už po roce 1950 ale začala existovat reálná možnost, že při radikálním přibývání skleníkových plynů do atmosféry by mohlo nastat oteplování. Infrastruktura fosilního průmyslu se staví na desítky let dopředu, takže pokud je ve výhledu něco potenciálně problematického, tak je třeba to řešit hned,“ popisuje odborný pracovník Asociace pro mezinárodní otázky Vojtěch Pecka vznik výzkumných center při ropných společnostech v USA.

Už v roce 1959 prohlásil na konferenci Energie a člověk pořádané American Petroleum Institutem věhlasný vědec Edward Teller: „Kdykoli spalujete konvenční palivo, vytváříte oxid uhličitý. (…) Jeho přítomnost v atmosféře způsobuje skleníkový efekt.“ Zaznívá to i v dokumentárním filmu The Power of Big Oil a píše o tom také Pecka ve své knize.

Špičky napříč fosilním průmyslem byly seznámeny s riziky tohoto odvětví. „V osmdesátých letech pak přišel propad cen ropy a žádná alternativa se neukázala jako dostatečně zisková. Výzkumná oddělení se uzavírají a v devadesátých letech začínají první mezinárodní vyjednávání o regulaci spalování fosilních paliv. Exxon v té době začíná natvrdo rozjíždět matení veřejnosti a popírání toho, k čemu došla jeho vlastní výzkumná oddělení,“ vysvětluje Pecka.

V devadesátých letech přichází první evidence globálního oteplování a téma změny klimatu přerostlo z hypotézy v realitu. Bývalý viceprezident USA Al Gore spolu s Billem Clintonem připravili klimatickou daň, která ovšem v americkém kongresu neprošla. Spojené státy mohly být leaderem v klimatické politice a svou historickou příležitost propásly.

Jak se stalo, že je téma změny klimatu součástí kulturních válek spolu s nacionalismem, genderem nebo imigrantskou politikou? Proč se americké korporace rozhodly vědomě popírat vlastní výzkumy o změně klimatu? A jak souvisí ropná lobby s tabákovým průmyslem? Poslechněte si celé Podhoubí.