Socioložka Vandrovcová: Přirozeně tíhneme ke zvířatům. Psychologické mechanismy nám pomáhají překonat, že je jíme

„Celá řada psychologických mechanismů nám pomáhá překonat paradox, že přirozeně tíhneme ke zvířatům. Když je poznáme, tak máme tendenci s nimi soucítit, chápeme jejich projevy bolesti, smutku nebo radosti. Právě proto, že nás kultura učí mít některá zvířata k užitku, tak musíme naši mysl trochu ošálit,“ vysvětluje Vandrovcová.

„Mezi vnímáním a vnitřním prožíváním světa kočky a krávy téměř není rozdíl. Rozdíl, který vnímáme my, je dán naší kulturou. Jsou to kulturní rámce, které vznikly z historických důvodů. My tuto dichotomii ve společnosti udržujeme a předáváme z generace na generaci. Malé dítě si chce přirozeně se zvířaty hrát a teprve až v rámci socializace se učí vstřebávat naše kognitivní rámce. Ty mu řeknou, ke kterému zvířeti může přilnout, dát mu jméno a mazlit se s ním a kterému zvířeti raději jméno nedá, protože pravděpodobně skončí v neděli na pekáči,“ doplňuje Tereza Vandrovcová.