Solaristé

Budoucnost. Planeta Solaris se z "jednoho z mnoha objektů ve vesmíru" stala nejprve nejzajímavějším objektem pro vědce a později pro celé lidstvo. Na jejím povrchu je totiž jakýsi živý, svalovitý oceán, který naprosto nepravidelně reaguje na dění okolo sebe - tedy i na kosmickou stanici, kde se nacházejí hrdinové Lemova příběhu - solaristé Kris, Snaut a Sartorius. A právě že nejen oni. Kde se na stanici vzala Krisova dávno mrtvá žena Harey? Je skutečná, když s ním zůstává i po probuzení? Kris začne zkoumat sám sebe a s pomocí knihovny na stanici také celý vědní obor solaristiky, který vypovídá o chování lidstva jako celku. Lidstva ve svém zrcadle, tváří tvář nepřekonatelné výzvě, která má pro všechny na stanici osobní rozměr.

Solaris

V Soderberghově adaptaci Solaris je Kris překřtěn na Chrise, Harey je Rheya, Snaut je Snow a Sartorius je (doktorka) Gordonová. Postavy tedy mají přesmyknutá a pozměněná jména a v samotném příběhu jsou karty děje rozdané znovu a jinak. Kritika si všimla "politicky korektní" záměny dr. Sartoria z Lemovy předlohy za černošku Gordonovou. Byla by chyba Soderberghovi něco takového vyčítat. Striktní vědecký přístup Gordonové, která se konfrontuje s Chrisovou citovou vázaností na neexistující Rheyu, dostává nové ostří. Ve jméně Gordonové se Soderbergh nejvíce vzdálil jménu v předloze - možná proto, že události okolo této postavy jsou hodně pozměněny, některé vypuštěny. Mizí staniční knihovna, kde je koncentrována suma lidského vědění o planetě, geniálního i diletantského, vize uvadajícího lidského myšlení a marného snažení o úplné poznání Solaris. Snažení je marné, ale pokračuje, člověk se nevzdává. Lemova Solaris je vlastně úžasnou metaforou velikosti i bídy lidstva.

Solaris režiséra, scénáristy, kameramana a střihače v jedné osobě - Stevena Soderbergha - touto metaforou není. Je to spíš filmový zážitek, který má myšlenku i vkus. Režisér se rozhodl soustředit na milostnou dvojici Chrise Kelvina (George Clooney) a jeho ženy (Natascha McElhoneová). Barevná planeta a její výboje za oknem stanice jsou jen určitým fantastickým pozadím, na kterém se odehrává specifický příběh o lásce, zklamání a druhé šanci. Všechna zjištění o planetě Solaris jsou zjednodušena na jednu teorii, vyjádřitelnou tezí "je to něco, co nás zkoumá na základě naší vlastní podstaty". Nevíme a nedozvíme se víc. Ignoramus et ignorabimus. Všechna dynamika světa, který vidíme na plátně, zůstává na mezilidských vztazích. Proto může někoho příběh nudit. Komerčně není příliš průbojný.

Solaris

Rozhodnutí soustředit se na ústřední dvojici sice omezuje jiná bohatství předlohy, ale je naprosto legitimní. Soderbergh rozvíjí onu komorní linku příběhu za pomoci veršů Dylana Thomase, které vyprávějí o citu, který je tak silný, že smrt už nad ním nemá žádnou moc. Vytvářejí tak vlastně příčinné spojení mezi hloubkou vztahu Chrise a Rhey na zemi a působením Solaris, která pracuje s paměťovými stopami kosmonautů a jejich "data" dokáže zhmotňovat, i když reální lidé už jsou mrtví. Chris dostává druhou šanci. Na zemi tenkrát selhal a Rheya si vzala život... Komorní drama Chrise a Rhey vychází celkem organicky z myšlenky, obsaženého okrajově i v Lemově knize: Co lidi hledají v jiných světech? Jiné světy? Ne. Sami sebe...

Velmi dobře jsou v Solaris použité barvy a stíny. Soderbergh si to (trochu méně úspěšně) vyzkoušel na Traffic, zde mají barvy stejné naladění a přesto jemně odlišují - ocelovou šeď vesmírné stanice i deštivou šeď velkoměsta. Soderbergh ještě navíc k omezené škále barev dokonce záměrně potlačuje některé prvky "zabydlenosti" stanice jako je nepořádek nebo osobní vybavení kajut. Nejbarevnější zůstávají vzpomínkové retrospektivy ze Země. Celý film dostává melancholický přídech. Ten docela dobře ladí s hudbou Soderberghova stálého spolupracovníka Cliffa Martineze. Většinu času zní ambientní rytmus nenápadně, ale ve chvíli potřeby je napínavý i zneklidňující. Herecké výkony jsou civilní, jako by vyrůstaly z barev a hudby. George Clooney se solidně vyrovnal s největšími uměleckými ambicemi své dosavadní kariéry, ale vyniká především Jeremy Davies jako vyšinutý Snow.

Solaris

(Solaris , 99 min, hrají: George Clooney, Natascha McElhone, hudba: Cliff Martinez, režie: Steven Soderbergh.)