Současný městský aktivismus: Záchrana Libeňského mostu nebo klášter v Chebu srovnaný se zemí

7. červen 2016
Libeňský most

Fyzik Adam Scheinherr, kterému se podařilo zorganizovat úspěšnou iniciativu za záchranu kubistického Libeňského mostu, žil donedávna v Marseille. „Marseillanovi je jasné, že jeho občanská aktivita nekončí jednou za 4 roky u volební urny. Ví, že když je nějaká kauza, tak se musí ozvat nebo i jít do ulic,“ komentuje vliv francouzského chápání věcí veřejných. Kromě Scheinherra jsme mluvili také s Petrem Oškerou, který se podobně intenzivně jako Scheinherr v Praze snažil veřejnost informovat o hodnotě chátrajícího kláštera Milosrdných sester v Chebu. Přestože ministerstvo kultury zahájilo řízení o jeho prohlášení památkou, nedávno nechal majitel jeden z nejrozlehlejších klášterů v Čechách zdemolovat.

„Byla to náhoda. Procházeli jsme se krátce poté, co jsem se přestěhoval do Prahy, s mým známým, architektem z Itálie, po okolí. On si hned všiml mostu s kubistickými prvky, který byl evidentně neudržovaný,“ rekapituluje Scheinherr. „Začal jsem se o něj zajímat a zjistil jsem, že ho nejenom nikdo opravit nechce, ale chtějí ho dokonce zbourat a postavit nový, širší.“

Založil proto iniciativu Libeňský most nebourat, nerozšiřovat. „Projekt rozšíření mostu neměl žádné opodstatnění, za Pavla Béma se předpokládalo, že v roce 2010 tam bude jezdit kolem 28 000 vozidel denně, ale dnes tam jezdí kolem 17 tisíc. Vůbec není třeba mít v místě širší most.“ Spolu s několika ostatními aktivisty, architekty a dalšími odborníky dali dohromady několik petic na záchranu mostu, ministerstvo kultury na jejich podnět zahájilo řízení o prohlášení památkou. Na základě petic se nakonec rada města rozhodla upustit od plánu demolice a připravit stavbu pouze na potřebnou rekonstrukci.

„Nejvíc nám pomohl zákon číslo 106 o svobodném přístupu k informacím, na základě toho si každý může vyžádat jakékoliv dokumenty od jakékoliv veřejné instituce,“ shrnuje Scheinherr. „Teď může veřejnost věřit, že když se začneme o něco zajímat, nastudujeme si ty podklady a budeme mít argumenty, tak se dá leccos změnit.

03553958.jpeg

Most zůstává nicméně dál ve velmi špatném stavu. Nadační fond proti korupci podal nedávno společně se zástupci Pirátů a Zelených hromadné trestní oznámení kvůli rozsáhlým škodám, které vznikly v důsledku neudržování stavby. „Ten most je starý, má 88 let. Měl se opravit už před 50 lety,“ komentuje Scheinherr. „Za posledních 25 let byly utraceny velké částky za technické průzkumy, všechny ukazovaly na nutné opravy, ale ty nikdy nebyly zahájeny – už od roku 1992 víme co opravit, ale ještě se o to nikdo nepokusil.“

Kromě úspěšné záchrany Libeňského mostu má Scheinherr zkušenost i se zatím neúspěšnou snahou vrátit důstojnost nedalekému židovskému hřbitovu v Libni. „Podepsaly se na něm jak nacistická, tak komunistická moc. Libeňské ghetto bylo jedním z největších v republice, po válce se tam pak ale vrátila jen asi desetina jeho obyvatel, komunisté v jeho likvidaci pokračovali. Starý židovský hřbitov se století starými náhrobky nechali zahrabat. Už jenom proto, že je ukázkou arogance obou těchto režimů, by se mu měla vrátit jeho důstojnost,“ vysvětluje Scheinherr. Z ministerstva kultury však obdržel dopis, podle jehož znění by musel být hřbitov nejprve odkryt, aby bylo možné jej prohlásit památkou. „Čekal bych, že postup bude právě opačný.“

03642425.jpeg

Scheinherr také v rozhovoru vyjádřil svoji podporu Petru Hlaváčkovi, současnému šéfovi Institutu plánování a rozvoje hl. města Prahy, který je podle něho pod tlakem politických her. „Odvolání ředitele tak významné instituce, který prošel řádným výběrovým řízením a je kvalitním odborníkem, by vedlo k jeho destabilizaci a snížení úrovně.“

Celý rozhovor s Adamem Scheinherrem si poslechněte tady.

I Petru Oškerovi z Chebu se podařilo docílit toho, že ministerstvo kultury zahájilo řízení o prohlášení tamního kláštera Milosrdných sester památkou. Rozsáhlý areál, na jehož chátrající existenci pravidelně upozorňoval na profilu Spolek na záchranu kláštera řádu milosrdných sester v Chebu, sloužil po druhé světové válce jako kasárna pohraničních stráží, od 90. let pak bohužel nepřetržitě chátral. Do rukou jeptišek se dostal až v roce 2000, kdy se začal pomalu rozpadat. Oškerovi se podařilo v klášteře uspořádat výstavu fotografií nebo zde provázet zájemce o genius loci výjimečného místa. V tomto případě však byla veškerá aktivita marná.

03644903.jpeg

Podle Oškery pomohla demolici kláštera nepřímá, ale nepokrytá podpora starosty i jiných městských reprezentantů, kteří se záměrem nechat starý klášter zmizet souhlasili. „Zaznělo mnoho souhlasných výroků v tom smyslu, že bude dobré, když se město starého areálu zbaví,“ říká Petr Oškera v telefonickém rozhovoru. Majitel pozemku a budoucí investor nového projektu však porušil zákon. Budovu nelze zničit, pokud se rozhoduje o jejím zpamátnění. Oškera, který pracuje v Národním památkovém ústavu v Lokti, se však domnívá, že majitel s hrozící pokutou počítal, vzhledem k její výši mu pravděpodobně příliš nevadí. Dá se očekávat, že na místě kláštera vznikne developerský projekt za řádově vyšší částku.

Klášter se mohl stát podle Oškery jedním z nových center Chebu. „Mohla tu být univerzita, mohl se využívat i na komerční aktivity. Byl to zkrátka prostor, který jenom čekal na to, až někdo přijde a dá mu nový život,“ uzavírá.

Rozhovor s Petrem Oškerou si pusťte tady.

Spustit audio
autor: Táňa Zabloudilová