Spálené květy, černé kořeny i fraktály bodláku. Moderní svatební kytice je víc symbolem než dekorací

8 fotografií

Zahradní architektka Lucie Králíková založila před osmi lety výtvarně-ekologický projekt Efemér. Ten by se dal velmi obecně popsat jako lokální květinářství, to ale ani zdaleka nevystihuje jeho podstatu. Králíková pracuje s rostlinami konceptuálně – hledá v nich symboly, šifry, vytváří z nich živé objekty, které slouží třeba jako výzdoba kostelů nebo měst při různých oslavách. „Efemér jsem založila, protože mi leží na srdci některé dnešní postupy v obchodu s řezanými květinami. Jako zákazníci známe zaběhlý květinový sortiment, který je celoročně k dispozici, ale méně už tušíme, že k nám putuje tisíce kilometrů a jakou daň platí za jeho nízkou cenu a celoroční dostupnost lidé i krajina v Zimbabwe, Keni či Ekvádoru. Neuvědomujeme si, že globální trh zapříčinil zánik téměř všech malopěstitelů květin a zahradnictví v našem sousedství. Mizí tak přirozená schopnost účelně využívat místní zdroje a často i pocit zodpovědnosti za své okolí,“ vysvětluje motivy pro založení svého projektu.

„Vybrali jsme nádherný temně černý kořen kostivalu lékařského, v latině se jmenuje Symphytum officinale, což je ze slova srůstat. Chtěla do něj promítnout touhu s novým partnerem zakořenit,“ vysvětluje Králíková|foto: Lucie Králíková

Rozhodla se využívat to, co příroda nabízí u nás – místo vyšlechtěných orchidejí květiny z procházky za městem nebo z produkce ekologického zemědělství. A uvědomělým nevěstám tak nabízí nevšedně všední alternativu. Zákaznice architektka tak na svatbě nesla máčku – kulatý, velký, suchý bodlák, jehož větvičky se pravoúhle lomí a odkazují k minimalismu a geometrii. Jiná nevěsta chtěla pracovat s kořenem. „Vybrali jsme nádherný temně černý kořen kostivalu lékařského, v latině se jmenuje Symphytum officinale, což je ze slova srůstat. Chtěla do něj promítnout touhu s novým partnerem zakořenit,“ vysvětluje Králíková.

Inspiraci hledá i v historii. V antikvariátech nakupuje starožitné fotografie z první republiky a zkoumá, do jakých květin se tehdy zamilovali naši předci. „Dříve to byly sezonní kytky, ale to bylo proto, že tady byli zahradníci, kteří je ve sklenících pěstovali tady u nás v Česku. Pak byl dlouho trend, že nóbl byly květiny posvěcené zahraničím a ty ze zahrady nebyly, jak bychom řekli dnes, cool.“

Květinová slavnost z vyhozených umělých kytek ze hřbitova, které ženich Ondřej postupně sbíral, když chodil se svou dcerou na procházky|foto: Lucie Králíková

Teď ale lidé konečně říkají dost. Svatební rituál si navíc stále víc přizpůsobují vlastní osobnosti a názorům na svět. Na květinářskou výpravu se často vydávají s Králíkovou, chtějí rostliny z míst, která pro ně mají význam, třeba z kopce, kde se zasnoubili. Jedna nevěsta si dokonce květiny sama zasela a sklidila. Mnohdy kýčovité floristické umění z přešlechtěných rostlinných druhů tak možná nahradí opravdu symbol – kromě toho osobního, který má význam pro snoubence, pak také jeden týkající se celého lidstva. Symbol lásky k přírodě, která nás obklopuje.