Spálené květy, černé kořeny i fraktály bodláku. Moderní svatební kytice je víc symbolem než dekorací

Jiná nevěsta chtěla pracovat s kořenem
Jiná nevěsta chtěla pracovat s kořenem

„Do kytice se dá ledacos zašifrovat. Třeba místa, která jsou pro pár důležitá, nebo upřímné přání s budoucím manželem zakořenit,“ říká krajinná architektka Lucie Králíková, která pro nevěsty vytváří nekonvenční rostlinnou výzdobu. Co může nahradit tradiční pugét bílých růží a co vlastně chtějí mileniálové svatební kyticí říct?

Zahradní architektka Lucie Králíková založila před osmi lety výtvarně-ekologický projekt Efemér. Ten by se dal velmi obecně popsat jako lokální květinářství, to ale ani zdaleka nevystihuje jeho podstatu. Králíková pracuje s rostlinami konceptuálně – hledá v nich symboly, šifry, vytváří z nich živé objekty, které slouží třeba jako výzdoba kostelů nebo měst při různých oslavách. „Efemér jsem založila, protože mi leží na srdci některé dnešní postupy v obchodu s řezanými květinami. Jako zákazníci známe zaběhlý květinový sortiment, který je celoročně k dispozici, ale méně už tušíme, že k nám putuje tisíce kilometrů a jakou daň platí za jeho nízkou cenu a celoroční dostupnost lidé i krajina v Zimbabwe, Keni či Ekvádoru. Neuvědomujeme si, že globální trh zapříčinil zánik téměř všech malopěstitelů květin a zahradnictví v našem sousedství. Mizí tak přirozená schopnost účelně využívat místní zdroje a často i pocit zodpovědnosti za své okolí,“ vysvětluje motivy pro založení svého projektu.

„Vybrali jsme nádherný temně černý kořen kostivalu lékařského, v latině se jmenuje Symphytum officinale, což je ze slova srůstat. Chtěla do něj promítnout touhu s novým partnerem zakořenit,“ vysvětluje Králíková

Rozhodla se využívat to, co příroda nabízí u nás – místo vyšlechtěných orchidejí květiny z procházky za městem nebo z produkce ekologického zemědělství. A uvědomělým nevěstám tak nabízí nevšedně všední alternativu. Zákaznice architektka tak na svatbě nesla máčku – kulatý, velký, suchý bodlák, jehož větvičky se pravoúhle lomí a odkazují k minimalismu a geometrii. Jiná nevěsta chtěla pracovat s kořenem. „Vybrali jsme nádherný temně černý kořen kostivalu lékařského, v latině se jmenuje Symphytum officinale, což je ze slova srůstat. Chtěla do něj promítnout touhu s novým partnerem zakořenit,“ vysvětluje Králíková.

Inspiraci hledá i v historii. V antikvariátech nakupuje starožitné fotografie z první republiky a zkoumá, do jakých květin se tehdy zamilovali naši předci. „Dříve to byly sezonní kytky, ale to bylo proto, že tady byli zahradníci, kteří je ve sklenících pěstovali tady u nás v Česku. Pak byl dlouho trend, že nóbl byly květiny posvěcené zahraničím a ty ze zahrady nebyly, jak bychom řekli dnes, cool.“

Květinová slavnost z vyhozených umělých kytek ze hřbitova, které ženich Ondřej postupně sbíral, když chodil se svou dcerou na procházky

Teď ale lidé konečně říkají dost. Svatební rituál si navíc stále víc přizpůsobují vlastní osobnosti a názorům na svět. Na květinářskou výpravu se často vydávají s Králíkovou, chtějí rostliny z míst, která pro ně mají význam, třeba z kopce, kde se zasnoubili. Jedna nevěsta si dokonce květiny sama zasela a sklidila. Mnohdy kýčovité floristické umění z přešlechtěných rostlinných druhů tak možná nahradí opravdu symbol – kromě toho osobního, který má význam pro snoubence, pak také jeden týkající se celého lidstva. Symbol lásky k přírodě, která nás obklopuje.

Jak vypadá moderní svatební kytice? Proč je potřeba znovuoživit povolání zahradníka? A kdo se odvážil jít k oltáři s kořenem v rukou? Poslechněte si rozhovor s krajinnou architektkou Lucií Králíkovou.

Spustit audio
autor: Thea Kučerová

Související