Srovnávání přináší dětem motivaci, ale i stres. Laťku klidně položte na zem, ať ji přeskočí

Nekonečné srovnávací tabulky fyzického a psychického vývoje provází rodiče a jejich děti už od početí. „Po srovnávacích tabulkách raději nepokukuju, protože jsem si vědoma toho, že jsem trochu typ, který by to přílišné porovnávání pak semlelo,“ uvádí téma Jana. A přidává nepříjemnou zkušenost, kdy v ní poznámka o malé hlavě její dcery vyvolala na několik týdnů nejistotu, zda je vše v pořádku.

„S prvním dítětem jsem tabulky vývoje poměrně sledovala,“ navazuje Míša, „vždy když jsme za sebou měli nějaký milník, tak jsem se do tabulek podívala. Nyní to s druhým dítětem nechávám plynout. Když se ale vaše dítě do tabulky nevejde, je těžké se od srovnání odstřihnout a vyrovnat se s tím, že je jinde než většina jeho vrstevníků,“ popisuje Míša nejistotu, kterou zažívá kvůli menšímu vzrůstu svých synů. „Napadlo mě, že bychom se s tím měli naučit zacházet už v těhotenství, protože pro mě bylo celé těhotenství plné milníků, testů a zkoušek. Ale nenaučilo,“ přitakává Jana.