Stala se mi vzdálenou představa Boha jako totalitního vesmírného diktátora, říká věřící religionista Ivan Štampach

„Jsem člověkem, který miluje svobodu. Svoboda znamená překročení všelijakých určení z vnějšku. A taková je moje spiritualita,“ říká úvodem ke své duchovnosti Ivan Štampach a dále ji přibližuje. „Pro mě se stala vzdálená ta představa Boha jako, dovolte mi to tak říct trošku drze, totalitního kosmického diktátora. Myslím, že lze žít duchovně, to znamená lze překračovat danosti, lze se otevírat tomu novému, co přichází, i s tím, že člověk tu božskou skutečnost, chceme-li teda už toho slova použít, chápe spíš jako nějaké nevyslovitelné tajemství, které vše obklopuje a nese.“

Nenáboženská spiritualita má mnoho podob. Zaměřili jsme se proto na pár rozdílných osobností, které je možné k tomuto proudu spirituality řadit, abychom získali představu o jeho pestrosti. První volba padla na amerického terapeuta a autora mnoha knih Thomase Moorea. Jeho kniha Osobní náboženství má být jakousi inspirací pro čtenáře, kteří jsou vybízeni, aby si vytvořili své vlastní náboženství. Autor sám čerpá podněty pro svou spiritualitu mimo jiné z katolictví, taoismu a zenového buddhismu. Další probíranou osobností je americký neurovědec, ateista a propagátor meditace Sam Harris. Ten se naopak ve své knize Spiritualita bez náboženství snaží světu náboženství maximálně vzdálit.