„Strachu bílého muže se nejlíp zbavuje na fotbale,“ říká Jiří Franta o chlapském komiksu Singl

Jiří Franta

Pípne esemeska. „Ahoj, do Italie s tebou nepojedu.“ Pak další. „Vlastne uz s tebou nepojedu nikam.“ A tak to pokračuje. Můžeme být kamarádi. Nebo radši ne. Hrdina komiksu Jiřího Franty je odteď sám. A komiks Singl je výpravou do rozpolceného světa opuštěných chlapů. Je tu dost piva, fotbalu i žen s odmontovatelným poprsím.

„Nejlepší jsou večírky, nejhorší být doma sám,“ říká o životě třicátnických singles Jiří Franta, umělec a ilustrátor, který před pár týdny vydal první díl svého komiksového opusu magnum. Ve výpravné knize zažijete krom rvaček na zápasech Bohemky s Baníkem také výpravu na Antarktidu nebo záznamy znepokojivých snů. „Svým snům věřím hodně,“ přiznává Franta a dodává, že sny se řídil třeba i při přípravách výstav. 

„Zdálo se mi, že tady sedím a proti mě je vaše kolegyně a strašně mě mučí,“ směje se Franta při odpovědi na otázku, co se mu naposledy zdálo. Naráží přitom na recenzi komiksu od Kateřiny Čopjakové, která knize vytkla občasné sklouzávání k misogynii. „Jestliže je to ploché a jsou tam narážky na to, že ten chlap nenávidí ženský, tak to tam vlastně je. On je sám, trošku je nesnáší. Zároveň ta nesnášenlivost skončí, jakmile si najde holku,“ vysvětluje Jiří Franta. 

Jak souvisí strach bílého muže s fotbalem? A co všechno zažil Jiří Franta při kamarádské plavbě na Antarktidu? Poslechněte si poslední vydání Liberatury a dozvíte se také, co spolu s Katkou Čopjakovou říkáme na nominace cen Magnesia Litera.