Strašně jsem se bála, co se s dcerou stane, když odejdu na protialkoholní léčbu, říká Olga
„Byla jsem sama v cizím městě s dvouletou dcerou, o kterou jsem se soudila s jejím otcem. Byl to obrovský stres a já si začala doma večer otevírat lahvinku. Šlo o to utlumit se, uspat. Těšila jsem se, až vypnu, až tady nebudu,“ vzpomíná Olga, která byla šest let závislá na alkoholu.
„Strašně jsem se bála, co se s dcerou stane, když odejdu na léčbu. Mám se jít léčit? Ale to ztratím dítě! Nebo se pokusím to zvládnout sama doma? To jsou velké otázky,“ vzpomíná Olga. „Je to paradox. Léčba je v zájmu dítěte i matky, ale máma na ni nejde, aby o dítě nepřišla. A pokračuje v pití, které ji o něj může připravit definitivně.“
„Přítomnost dcery pro mě byla velká brzda. Když jsem byla s ní, zvládla jsem nepít. Změnila se mi osobnost, zájmy. Snažila jsem se to schovávat, stranila jsem se lidí, byla jsem nespolehlivá a negativní. Známí a kolegové určitě viděli, že se něco děje, ale nikdo se nezeptal. V tu dobu bych pomoc hrozně uvítala,“ říká Olga, která šest let abstinuje.
„Když pijete, jste máma jenom napůl.“ Poslechněte si rozhovor s Olgou, mámou, která přemohla závislost na alkoholu.
Související
-
I opilá máma se dá překročit, když je uvařená večeře. Ženy hledají pomoc, až když o všechno přijdou
„Matky nepřicházejí, když se z pití začíná stávat problém. Přicházejí o deset patnáct let později, kdy už o všechno přišly,“ říká psychoterapeutka Markéta Dolejší.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
