Sucho ohrožuje i divoká zvířata ve městech – pomozte jim miskou s vodou, vyzývají ochránci přírody

Policisti ve videu z června letošního roku poskakují kolem tyče, tančí kolem ní, přičemž jim pomáhá neznámá žena. Strážníci si to podle serveru New Zealand Herald užívají a nakonec si hladí kočku, která je s nimi v místnosti. Video teď zveřejnil server New Zealand Herald.

„Událost vyšetřujeme. Jsou jasná pravidla, co je ve službě přípustné,“ řekl policejní velitel Sunny Patel.

„I když nemůžeme komentovat podrobnosti vyšetřování nebo pracovního stavu, můžeme říct, že jeden z policistů opustil policii předtím, než jsme se o videu dozvěděli. Druhý příslušník zůstává v pracovním nasazení,“ upřesnil Patel.

Zprávy přichází podle serveru rádia NewstalkZB krátce poté, co se na internetu objevila fotografie jednoho policisty, který měl na oblečení našitou nášivku gangu Mangu Kaha. To podle serveru vyvolalo pohoršení mezi uživateli na sociálních sítích.

Obří ledovec pojmenovaný A23a se uvolnil severně od souostroví Jižní Orkneje v Antarktidě a směřuje do Jižního oceánu, napsal s odvoláním na vědce britský server Independent.

„Je vzrušující, že se dal A23a znovu do pohybu potom, co byl nějakou dobu zaseklý. Jsme zvědaví, jestli se vydá stejnou cestou jako další velké ledovce odtržené od Antarktidy. Hlavně nás ale zajímá, jak se to projeví na místním ekosystému,“ řekl Andrew Meijers z Britské antarktické služby.

Rozlehlá masa ledu podle vědců zřejmě popluje do Jižního oceánu a dále směrem k subantarktickému ostrovu Jižní Georgie. Tam se zřejmě setká s teplejší vodou, rozpadne se a nakonec zřejmě roztaje, píše Independent.

Ledovec je třikrát větší než město New York a více než dvakrát větší než oblast Velkého Londýna. Rozléhá se přibližně na 4 000 kilometrech čtverečních, to je přibližně osmkrát velikost Prahy.

Ledovec se oddělil od Filchnerova šelfového ledovce v Antarktidě v roce 1986. Poté ale uvázl na dně oceánu a po mnoho let zůstal ve Weddellově moři.

Historie pletení ze psích chlupů má však mnohem hlubší kořeny. U domorodých obyvatel západního pobřeží Severní Ameriky bylo běžné spřádat srst sališských vlněných psů, chovaných právě pro jejich jemnou srst. Tato tradice ovšem postupně zanikla s nástupem průmyslově vyráběných textilií. Podobné praktiky přetrvaly v některých oblastech Skandinávie a Pobaltí, kde se psí chlupy k výrobě oděvů mísily s vlnou z ovcí. Podle estonských pověstí dokonce psí vlákna pomáhala zmírňovat revmatismus a artritidu.

Současný zájem o tento řemeslný trend oživili zhruba před třiceti lety nadšenci, kteří objevili jeho potenciál jako udržitelného a personalizovaného způsobu výroby oblečení. Psí vlna, známá jako „chiengora“, má jemnou texturu připomínající mohér, je teplejší než vlna a díky nízké pružnosti je vhodná pro jedinečné módní kousky. Pletení ze psí vlny také nabízí možnost vytvořit si oděv, který má přidanou citovou hodnotu – například svetr z chlupů oblíbeného mazlíčka.

Dnes je tento trend na vzestupu hlavně díky sociálním sítím. Na Instagramu a dalších platformách lze najít komunitu „dogspinners“ a „dogknitters“, kteří vytvářejí vše od šál po svetry. Řemeslo se stalo také rodinnou aktivitou – děti mohou pomáhat s česáním psů, zatímco rodiče spřádají a pletou.

Pletení ze psí vlny tak v sobě podle „dogknitterů“ spojuje kreativitu, ekologii a lásku ke zvířatům. Nabízí možnost vytvořit jedinečné oděvy s příběhem a zároveň představuje originální přístup k udržitelné módě.

Tento jev je mezi širokou veřejností relativně neznámý, podle některých výzkumů by ale mohl postihovat až třetinu populace. Vědci se proto nyní snaží porozumět jeho příčinám. Souviset by mohly s přecitlivělostí na vizuální podněty a s neurologickými faktory. Roli možná hrají i genetické predispozice a vliv prostředí.

Nedávná studie publikovaná v časopise PLoS One odhalila, že mezi nejčastější spouštěče misokinézie patří opakující se pohyby nohou, rukou nebo prstů, jako je podupávání, luskání nebo drbání se. Dalšími jsou třeba cvakání propiskou nebo hraní si s vlasy. Misokinézie jde často ruku v ruce s misofonií – intenzivní averzí vůči běžným lidským zvukům, jako je žvýkání, srkání nebo hlasité dýchání.

Dr. Jane Gregory, klinická psycholožka z Oxfordské univerzity, uvádí, že tyto stavy jsou pravděpodobně časté, lidé pro ně ale dosud neměli pojem. Závažnost příznaků misokinézie se u postižených může lišit: někteří zažívají jen lehký diskomfort, zatímco v jiných probouzí ošívání druhých lidí silné emoce, jako například hněv nebo úzkost.

Lidé s vážnými příznaky misokinézie často hledají odbornou pomoc až v dospělosti, i když se mohou symptomy projevit už během dospívání. V současné době neexistuje pro misokinézii žádná speciální léčba. Některé terapeutické přístupy, jako například kognitivně-behaviorální terapie, ale pacientům mohou pomoci naučit se zvládat své reakce na spouštěče.

Plinius o erupci napsal dva dopisy poté, co ji sledoval z domu svého strýce Plinia staršího v Miseně. Den výbuchu, který stanovil, začal být zpochybňován na konci 18. století, kdy se odborníci přiklonili k datu 24. října roku 79. Tuto teorii podpořil i nápis na stěně domu v Pompejích, objevený v roce 2018, odkazující na datum, které by podle našeho kalendáře odpovídalo 17. říjnu. Další písemný popis erupce pochází od řecko-římského historika a senátora Cassia Diona, který uvedl, že k ní došlo na podzim. Ten ovšem ve starověkém římském kalendáři začínal 8. srpna.

Gabriel Zuchtriegel, ředitel archeologického parku Pompeje, nyní prohlásil, že neexistují žádné doložené důkazy potvrzující teorie o pozdějším datu.

„V průběhu let byla navržena různá data, založená v podstatě na chybách a nedorozuměních,“ dodal. „Teprve ve druhé polovině 20. století moderní filologie jasně stanovila, že nejstarší rukopisy uvádějí jako správné datum 24. srpna. Neexistují žádné alternativy, buď věříte Pliniovi, nebo musíte jednoduše předpokládat, že udělal chybu.“

Studie rovněž analyzovala změny klimatu a zemědělské postupy ve starověkých Pompejích. Zuchtriegel uvedl, že nálezy starověkých rostlin a plodů, například kaštanů, které dnes dozrávají na podzim, Pliniovu datu odporují jen zdánlivě.

„Lidé předpokládali, že příroda a klima byly vždy víceméně stejné, dnes si však uvědomujeme, že tomu tak není. Je pravděpodobné, že Plinius měl pravdu, když datoval erupci na 24. srpna a že možná musíme přehodnotit nálezy plodů a rostlin, které s tím na první pohled nesouhlasí. To by nám mohlo říci něco o změnách klimatu, biologické rozmanitosti a konzervačních technikách ve starověkém světě. Například dodnes existuje druh kaštanu, který dozrává v srpnu, takže nález kaštanu ve starověkých Pompejích nutně nepopírá Plinia.“

Společnosti z Iberského poloostrova se sídlem v Salamance jako vůbec první začala klasifikovat šunky podle ročníku – stejně jako se to třeba dělá s vínem. Šunku dělí do různých skupin: Vintage, která se vydražila, je určena pro ty šunky, které zrály déle než osm let. Jejich prasata si zároveň musela užít dvě montanery, tedy dobu, kterou prase stráví na pastvině, kde se živí žaludy a trávou. Informuje o tom server El Pais.

Manažer značky však upozorňuje, že peníze nejsou jediným požadavkem: „Tyto vzácné šunky prodáváme po celém světě, jednotlivcům, obchodům i restauracím. Prodávají se také ve Španělsku, ale ne jen tak někomu. Musí to být typ zákazníka, který si výrobku váží, který mu opravdu rozumí, protože je velmi výjimečný. Nemůže to být jen někdo, kdo si to může dovolit.“

Není to ale první šunka, která se tenhle rok prodala za velké peníze. Na Kentucky State Fair se prodala šunka za téměř 250 milionů korun. Šlo o charitativní akci a výtěžek ze šunky šel na konto Boys and Girls Clubs, což je americká iniciativa pro duševní zdraví, která pracuje s mladými lidmi ze znevýhodněných poměrů. Šunku koupila bývalá velvyslankyně USA při OSN Kelly Craft. Píše o tom Courier Journal.

Podle Morgana Warda, docenta marketingu na Goizueta Business School na Emory University v Atlantě, si lidé údajně dávají dárky ze tří důvodů: aby udělali radost obdarovanému, aby se cítili dobře a aby vyjádřili určitou míru intimity. Ne vždy však dávání dárků přinese dárci i obdarovanému kýžený výsledek. Obdarovávání –⁠⁠⁠⁠⁠ zejména mimo okruh blízké rodiny a přátel –⁠⁠⁠⁠⁠ může být zdrojem stresu, ať už z finančních důvodů, nebo kvůli náročnosti výběru něčeho, co obdarovaného určitě potěší.

Někteří lidé se proto rozhodli dávání dárků zcela eliminovat a přesunuli svoji pozornost na společné zážitky. Jiní zase omezili nakupování dárků pouze na děti. „Zkrácení seznamu dárků může snížit stres ze svátků, kdy se tato tradice stala spíše povinností než radostným zážitkem,“ uvedla pro CNN e-mailem Diane Gottsmanová, odbornice na etiketu a zakladatelka texaské školy protokolu.

Akt výměny dárků může působit, jako by šlo spíš o dodržování svátečních zvyků než o smysluplná gesta. Pokud však chcete udělat změnu, je možné, že ji uvítají i ostatní. „Mnoho lidí chce vynechat předávání dárků mezi určitými skupinami, ale čekají, až někdo udělá první krok,“ řekl Gottsman. Dodává, že je naprosto v pořádku, když svým přátelům a rodině navrhnete, abyste tenhle rok předávání dárků vynechali.

Za „neuvěřitelné ponížení“ označil výkon Nigela Richardsona jeho soupeř Benjamin Olaizola. Uvedl to v rozhovoru pro španělskou rozhlasovou stanici La Cadena SER. Richardsona, kterému někteří přezdívají Tiger Woods ve Scrabblu, označil za „nadaného muže se specifickými schopnostmi“. Informuje o tom CNN a Guardian.

Padesátiletý Richards porazil více než 145 soupeřů z celého světa, včetně Argentiny, Venezuely, Španělska a Kolumbie, a vyhrál 22 po sobě jdoucích zápasů, uvedla federace Federación Internacional de Léxico en Español na Instagramu.

Španělský titul nebyl prvním případem, kdy Richardsovy schopnosti ve hře Scrabble bořily jazykové bariéry. V roce 2015 se dostal na titulní stránky novin, když vyhrál mistrovství světa ve frankofonii, aniž by uměl mluvit nebo rozuměl francouzsky. Jeho přítelkyně a dlouholetá podporovatelka Liz Fagerlund tehdy pro CNN uvedla, že Richards strávil devět týdnů učením se francouzského slovníku Scrabble nazpaměť. Slovník údajně obsahuje téměř 400 000 slov. Titul pak ve stejné soutěži vyhrál ještě v roce 2018.

Po téměř třech desetiletích soutěžního hraní Scrabble je Richards všeobecně považován za nejlepšího hráče všech dob. O jeho osobním životě se toho ví jen málo, protože je velmi uzavřený a rychle odmítá rozhovory.

Na Štědrý den v pořadu Balanc probereme téma alternativního slavení Vánoc, slunovrat a pohanské a keltské svátky. Hostem bude religionista Pavel Horák. Ještě předtím se 22. prosince se v pořadu Casablanca podíváme na to, jak lidé tráví svátky na cestách.

Milovníci her si přijdou na své v dalším díle pořadu Quest, který se zaměří na hry plné sněhu. V pořadu Šatníky zpovídáme novinářku Adélu Šponerovou, která nedávno vydala knihu s názvem On Fashion, kde v rozhovorech s osobnostmi rozebírá to, jestli je móda povrchní, toxická, nebo splněný sen.

Na první svátek vánoční se v pořadu Houpačky zeptáme moderátora a influencera Čestmíra Strakatého na to, jaký byl jeho první rok otcovství. V neposlední řadě pak nabídnou na druhý svátek vánoční Čelisti filmové a seriálové shrnutí posledního roku. 26. prosince jsou pak v plánu všechny 3 koncerty Opulence a na silvestra zazní v 19:00 Bert + Friends a Klasirdo.